"Zdrav ty, když jdeš nahoru, můžeš je potkat, až půjdeš dolů." můj Táta

Hare Krišna

23. února 2018 v 8:47
Moji drazí již neblogující přátelé,
taky se díváte na dnešní blogující mládež a řikáte si "Kde to jsem? V jiné době nebo jiném světě?" Jako by jim člověk ani nerozuměl. Většina z vás už své deníčky smazala. Někteří z vás ho nechali ležet tak jak byl. Já jsem do ted dělala totéž. Ale už nemohu. Mnozí z vás mi psali, že jsem jim díky svým deníčkům pomohla smířit se sami se sebou, otevřít srdce, dívat se na svět trochu jinak. Je to pro mě čest být inspirací pro některé z vás. Dám vám teď jednu, poslední radu. Milujte srdcem, myslete rozumem, ale hlavně buďte vždy sami sebou. Lidé odcházejí a přicházejí. Přátelé se mění. Blogerky a blogeři se mění. A je na čase, abych svůj blog již také opustila. Bylo to náročné dospívání. Bylo to náročné uvědomování si svého bytí. A byly to náročné vztahy. Všichni jste mi hodně dali. A já doufám, že jsem hodně dala vám. Nechci být sentimentální. Sama to nemám ráda. Děkuji všem, se kterými jsem se kdy setkala. Vím, že si to nepřečtou, ale všichni jste mi hodně změnili život. Včetně Tebe, drahý příteli...
Za pár dní se stanu ženou. Vlastně ne. Stanu se manželkou. A věřím, že vychovám krásné, chytré dítě milující vše živé. Protože to je smysl života. Prožít si kruté dospívání, poznat sama sebe, realizovat své sny. A umožnit to stejné někomu dalšímu.
Děkuji. Hare Krišna