Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Březen 2010

Romantická spermie

30. března 2010 v 20:02 Zaujalo mě
Tak tohle všem vřele doporučuju xD z toho bude totální výtlem xD samozřejmě ale spíš ocením, když se podíváte na článek každodenní povídání


Se7en

30. března 2010 v 19:58 Střípky z Asie
Heh, tak jsem nedávno zjistila obrovský nedostatek mého blogu! Všichni jistě znáte mého oblíbence, ale já tu nemám žádnou jeho hudbu? Hrůza! Tak přidávám *-*



Sluníčko a mučení nad Stavebními materiály

30. března 2010 v 16:31 Každodenní povídání
sofie
Ah...sluníčko. Člověk by nikdy neřekl, že ho jednou tak budu nenávidět. Dobře, není to vina pana sluníčka *úškleb*, že musím nosit kolem krku šátek, kterej mi způsobuje odumírání cév, jak ho mám přiškrcenej a navíc nehorázný vedro a pot. Nechci to moc rozebírat, ale vyjímečně to není Lukášova vina, že mám na krku to, co mám. To je dlouhé vyprávění o jednom stupidním nápadu a menším podrazu jednoho kluka *ironický smích* Podivuje mě, že se mě na to ještě nikdo ze spolužáků neptal, proč mám v takovém hicu kolem krku šátek. Asi si myslej, že to je kvůli tomu chraptění, co se u mě vyskytlo *jo, v tom už má podíl L!* Když si na mě uděláte čas na icq, tak Vám to někdy možná povyprávím. Chce se mi nehorázně spát, bolí mě břicho a hlava z menzesu a navíc se ještě musím jít učit Stavební materiály *ano, už zase* ze kterých zítra píšem *ano, má radost je o to větší, že máme ještě tak oblíbenou fyziku, ze které dostáváme nečekané písemky* Za chvilku je půl čtvrté, budu muset jít, abych do tý hlavy fakt něco nalila, protože další špatné známky by moji rodičové asi nepřežili *smích* A než půjdu, asi bych Vám chtěla doporučit dva úžasné filmy. První film, který bych Vám chtěla představit *ovšem né svojí recenzí, protože zamotanost celého děje bych jistě nevychytla* je Klan létajících dýk, který musím vřele doporučit, ale musím také podotknout, že když jen na chvíli přestanete sledovat děj a začnete u toho..třeba dělat úkol, tak se Vám to tak zamotá, že nebudete vědět kdo je na jaké straně *mluvím z vlastní zkušenosti, kvůli které jsem si musela celý film pouštět od půlky znovu* Takže se na něj podívejte, stojí za to. Další film, který jsem shlédla ten samí den je film, který jsem měla na doporučení svého "brášky" *takový jakoby bráška* a to je historický film Yamato - Loď smrti. Film z druhé světové války z japonského pohledu vyprávějící jeden starý pán o tom, že šel jako mladý do války. Opět doporučuji, mě se to moc líbilo. Napínavý děj. Tak a teď už opravdu musím, pustit se do učení. *píše, doufajíce, že se alespoň někdo u tohoto článku zastaví* 
.

K čemu je to všechno...

20. března 2010 v 11:16 Každodenní povídání
sofie
Někdy si řikám..na co je to mít vůbec blog. Na co je psát články, které nikdo nečte a když už si je konečně někdo přečte, využije je proti vám a pak vás s nima vydírá. Proto jsem tenkrát opustila svůj blog. Proto, protože jsem měla vysokou návštěvnost a u každého článku za den alespoň 50 komentářů. Divíte se, proč jsem to udělala? Myslím, že důvod už jsem řekla předtím. Důvod, proč jsem tenkrát založila jiný druhý blog, ze kterého jsem se pak ale nakonec musela stejně přestěhovat. K čemu je to všechno, když si Vás ty lidi stejně najdou a vydírají Vás dál. K čemu to je, když nemůžu napsat své myšlenky a názory, protože by se to dozvěděl ten a ten člověk. Protože by mě někdo obvinil, že někoho veřejně urážím. Jako například historka s fyzikářkou. Došlo to tak daleko, že se jí Lukáš vysmál do ksichtu a já jsem byla obviněna z toho, že ho navádím. Protože s jeho rodiči si to nemůže vyřídit, protože už mu je 18, zahrála to takhle, aby mohla seřvat mé rodiče a ty mi to pak dalších xxx let předhazovali. Tak jako mé úspěšné zakončení pedagogické školy. Těším se na odpoledne. Ven. Jediné místo, kde se cítím svobodná. Jinak mi to příjde jedna buzerace za druhou. Nemám už co bych řekla. Snad jenom, uvidíme se za týden s dalším mým nepodstatným a ubohým článkem.
.



Žaludeční záchvat

4. března 2010 v 18:34 Každodenní povídání
Jen jsem příjdu, tak už se nemůžu vynadívat, jak se blog zbláznil. Co je vlastně to téma týdne? :D moc jsem to nepobrala. Stavovala jsem se tady v pondělí nebo kdy to bylo a dívala jsem se na svůj blog. Zarovnání článků doprostřed, nic, ale faktis nic nesedělo, jsem myslela, že mi z toho hrábne. Jsem ráda, že to vrátili do normálu jinak by mi fakt... xD Mno, jinak ani vlastně nevím co psát. V úterý večer mě chytl dlouhý 6tihodinový žaludeční záchvat a málem mě odvezla sanitka. Chrissie, Alty a ještě jeden můj kámoš ze mě byli na mrtvici a L se ráno nestačil divit, co mi je. Alespoň si pochutnal na mých dvou obědech. Jinak Alty a Chrissie už zase nejsou spolu a vypadá to, že už nebudou. Musím říct, že mě to vážně mrzí, zvlášť, když jsem byla osoba, která je dala dohromady. Chjoo, teď spolu nemluví a já vyprávím oběma všechno zvlášť. To můžu rovnou překopírovávat, měla bych to jednodušší :D Jinak jsem dneska dostala fakt famózní kde jsem zase přišla na tohle slovo xD dárek. Je to plyšový psíček od Kleenex to je ten toaleťák myslím :D Rodiče mi ho koupili v tescu, protože oni si nakoupili dorty a přišlo jim líto, že já jako nic :D Jsem ráda, že jsem se konečně vzchopila a vstala, myslela jsem, že v tý posteli zůstanu ještě alespoň měsíc, jak mě všechno bolí :D Tak já jdu, přidávám opět fotodokumentaci už umím s kamerou, tak je třeba naučit se i s foťákem :D