Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Květen 2010

Lee Min Woo

30. května 2010 v 14:59 Střípky z Asie
Korejský zpěvák na kterého jsem narazila díky svatému youtube :) 



DJ Tiësto

29. května 2010 v 12:30 Zaujalo mě
Tak po dlouhé době zase přidám nějaké to video. Na DJe Tiësta jsem narazila díky P Pavel, můj přítel, ano, budu zkracovat i jeho jméno :D, mi totiž poslal odkaz na tu hned první písničku, kterou sem vložím. S tím, že on poslouchá takový styl. Mě se ta hudba strašně zalíbila a tak teď v poslední době neposlouchám nic jiného :D Jsem si řekla, že se musím podělit. A pište své názory na jeho tvorbu :)
sofie
"Tiësto, vlastním jménem jako Tijs Verwest, (17. ledna 1969, Breda, Nizozemsko) je jeden ze světově proslulých trance DJs. Ačkoli v minulosti používal několik přezdívek, je nejvíce znám jako DJ Tiësto." více zde

sofie

Ke včerejšku...

22. května 2010 v 16:27 Každodenní povídání
sofie
Asi Vám dlužím odpovědi. Hlavně teda lidem, kteří si včera přečetli komentář od Ayame a tudíž se dozvěděli i to, co jsem včera oznámila na facebooku a pak mi zburcovali email různými dotazy. Včera jsem měla rande. Šla jsem ven s klukem, kterému jsem napsala na icq, protože se mi na profilu strašně líbil a pak jsem vlastně zjistila, že ho znám. Lukášův kamarád. Když mi tohle napsal, že mi se už dávno známe, dlouho jsem váhala. Vrhat se do vod, které jsem sice né tak blízko, ale jsou blízko Lukášovi a dívčinám, které vlastně můj rozchod s L prakticky způsobily. Váhala jsem. Ale, zamilovala jsem se. Rozhodla jsem se to zkusit a tak jsem se včera odpoledne vypravila za klukem jménem Pavel. Pár metrů od Billy, místa, kde jsme se měli sejít, jsem se zastavila. Mám, nebo nemám? Nakonec jsem šla. Aniž bych to čekala, evidentně jsem se mu líbila. Šli jsme na ostrov takovej parčík či jak to nazvat a prošli kolem vlakové zastávky, kde se právě žužlali Lukáš s jeho přítelkyní. My jsme je neviděli, ale oni nás ano a těch keců, které pak následovaly. Ale už je to vyřešené. Oni nechají nás a my necháme je. Snad dohodu dodrží. Na ostrově se stalo pár krásných věcí. První flirt radši nechci vědět, jak moc rudá jsem byla první polibek a nakonec "ano". Odpověď na otázku ohledně chození, na kterou se zeptal. Mám strach. Po tom všem mám strach se znova zamilovat, mám strach, že ztratím někoho dalšího a už se z toho nevyhrabu. Viděli jste ten můj měsíc v depresích? Co když už bych to znovu nezvládla. Ale...on za to stojí. Líbí se mi, zamilovala jsem se do něj. Chci ho. A udělám všechno pro to, aby jsem byla znovu šťastná. Aby byl i on se mnou šťastný...
sofie

Zemřela jsem...

21. května 2010 v 20:58 Vlastní tvorba
• článek, který zdaleka už není tak aktuální, ale přesto jsem si neodpustila zveřewjnit ho. Je to vzpomínka na to jak uboze jsem se cítila ještě před pár dny...to co se mi teď přihodilo Vám napíšu zase příště...pokud to...výjde...

Nic už nebude jako dřív. Cítím se jako tělo bez duše. Monstrum, které nemá lásku, přátele.. Monstrum, které nemá pro co žít. Srdce mám rozervané ze všech stran. Klepe se mi ruka a nejsem schopná nic dělat. Chce se mi brečet, chce se mi řvát, vztekat, mlátit.... Stojím na střeše sedmipatrového paneláku. Je na čase to udělat. Je na čase zbavit se úzkosti. Já takhle nemůžu žít, nemůžu přežívat. Dělám krok a padám po hlavě dolů. Přemýšlím nad vzpomínkami, nad rodinou. Čas už se nedá vrátit. Už je pozdě. Dopadám a už nic necítím. Mozek se rozlévá ven a krev stříká na všechny strany. Zemřela jsem.

Tam mezi perlami...

19. května 2010 v 19:49 Vlastní tvorba
Utíkala krajinou posetou perlami. Běžela a brečela a jakmile její slza dopadla k zemi, proměnila se v další perlu. Byla ve světě utrpení, bolesti a slz. Ve světě, kam se dostala. Běžela pořád dál a dál po nádherných bílých perlách a ani jednou se neohlédla. Najednou, uprostřed ničeho se objevil krásný mladý princ. Princ, na bílém koni. Zastavila se a poklekla. Podal jí ruku a pomohl jí nasednout na koně. Dívala se na něj a myslela si, že už je všechno v pořádku, že konečně může být šťastná. Jenže princ potkal jinou dívku. Shodil bezmezně tu, které celou dobu básnil o lásce a nechal na koně nasednout jinou a společně se blížili ke slunci. Dívka zůstala klečet mezi perlami sama. Dívala se na to, jak její věčný sen mizí v dáli. Klekla si a brečela. Proklela sama sebe a proměnila se ve strom. Ve strom, který mohla zachránit jen lidská láska. A ten strom, tak stojí do dnes. Uprostřed mezi perlami…

Útržky myšlenek...

14. května 2010 v 15:01 Vlastní tvorba
Útržky různých myšlenek, co jsem napsala, když jsem šla ze školy, do školy, někde byla nebo jen tak seděla doma. Něco nedává a přece dává absolutní smysl a nesmysl...

Pud sebezáchovy se rozplynul...

7. května 2010 v 21:23 Každodenní povídání
sofie
6 lidí navštívilo můj článek bolest a nikdo nenapsal ani tečku...Chci se zničit a zničím se...vtip? Zeptala se mě jedna dívčina v emailu. Ne, rozhodně to vtip nebyl. Ikdyž jsem věděla, co spatřím, nedalo mi to a otočila jsem se a viděla jak se líbají. Lukáš se svojí Ikdyž jsem věděla, co mohu najít na té stránce, zapla jsem jí a přečetla si, jak zachycuje dětskou sedačku do auta pro dítě své přítelkyně. Michal Sedím tu a přemýšlím, co tu vlastně dělám, proč tu jsem a co se mnou má kdo plány. Osud...Určujeme si ho sami, nebo je nám dát? Kdo věří na osud? Kdo na něj věří? Věřím já na něj? Věřím? Ano? Nepoučila jsem se už dost? Neublížil mi osud už dost? Proč tu mám dále setrvávat, když mi osud chce akorát ubližovat? Proč se mám dívat na to, jak jdou všechny mé sny do pr*** ne, sprostá na tomhle blogu opravdu nebudu, tak nízko neklesnu A jak jsem vlastně myslela své zničení? Sebevražda? Ano, i tato možnost tu je. Byla mi slíbena naprostá podpora a eventuelní pomoc při mé zkáze. Díky Tomáši a promiň... Bylo mi také slíbeno otroctví u jednoho pána. Jedná se o dosti závažný a nezvratný zvratný, ale já už ho nezvrátím slib, kterým jsem se zavázala. Mám dvě možnosti. Přebývat tu jako otrok a poslouchat na slovo svého pána a nebo jednoduše ukončit tento prohnilý život. Jak se rozhodnu? Co udělám? Uvidíte...
sofie

Bolest

6. května 2010 v 20:43 Každodenní povídání
sofie
Ahoj...nejdříve bych se chtěla omluvit, že jsem se neozvala dřív. Prala jsem se sama se sebou a přemýšlela jsem, co vlastně chci. Už to vím, ale to, co se v mém životě děje Vám teď vlastně povědět nemůžu, řekli byste, že jsem se zbláznila, že se chci stát otrokem něčeho, čemu možná sama ani tak nevěřím. Věc, která se stala mezi mnou a L...pak mezi mnou a Michalem...mě tak trochu nakopla. Ale opačným směrem, než si myslíte. Připadám si jako bezcenná děvka, která nemá s Gejšou, svým vysněným cílem ani sebemenší spojitost. Vše, čemu jsem věřila, čím jsem chtěla být, vše se to rozplynulo jako obláček dýmu a tou děvkou, ikdyž jste se mi to snažili vymluvit, jsem se opravdu stala. A tak proč nepřijmout osud, nevykašlat se na sen stát se učitelkou, jet do Japonska, stát se Gejšou, proč to všechno nezahodit za hlavu a nestat se tím, čím jsem se už vlastně stala? Tou malou hloupou kurvičkou, tou hračkou pro pány? Od neděle jsem v jednom kole...V neděli večer se k nám do rodiny nastěhoval nové člen. Ano, už v neděli k nám domů rodiče přivezli malé štěně bílého knírače. Holčičku jménem Cora, která právě teď spí po mém boku. Dívám se na ní a vlastně je mi smutno. Strašně moc mi chybí Betynka. Strašně moc bych si přála vrátit čas, na dobu, kdy tu ještě byla, na dobu, kdy jsem byla s Lukášem...nebo s Michalem...na dobu, když jsem ještě nemusela říct "Ano, jsem děvka." Je mi to odporné, ale stala jsem se jí. Lukáš...Michal...Bolí to...strašně moc to bolí...
sofie

Už jen čekám, kdy se probudím...

2. května 2010 v 12:35 Každodenní povídání
sofie
A tak tu sedím jako hromádka neštěstí...ani slza mi zatím neukápla. Záleželo mi na něm vůbec? Co se vlastně stalo? Já ani nevím. Je mi odporný už jen to, že si včera naposledy užil a odkopl mě až dneska dopoledne. Ano, je to tak. Michal mi dal sbohem. Před tím, než začal chodit se mnou, chodil s nějakou ženskou s dítětem. Pak se rozešli a teď když se jim to rozleželo se k sobě zase vrátili. Už od pátka. Chtěl mi to říct už včera nebo ne? Užil si alespoň? Hm? Až si můj mozek a srdce uvědomí, co se stalo a že už se to nevrátí, ukápne mi alespoň slzička? Připadám si jako pouhá děvka, která dává, když jí o to požádáte. Jak hluboko jsem klesla. A o snu Gejši si mohu nechat zdát...Odpovím si na otázku, kterou jsem položila v předchozím článku. "Může být Sofie taky jednou šťastná?" Ne...protože Sofii se lepí pouze smůla na paty...
sofie