Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Červen 2010

Dnešním dnem končí další etapa mého života...

30. června 2010 v 13:56 Každodenní povídání
sofie
Good bye my big love, good bye my best friend. Jak by se ve mě cosi ztrácelo. Jako bych cítila bolest. Každým dnem, kdy jsem L uviděla se mi zarýval nůž hloubš a hloubš do srdce. A teď, jako by ten nůž někdo prudce vytáhl a já cítila jak krvácím. Moje srdce rozbité na milion střepů, které slepil nejprve Michal a pak rozbil, aby ho pak zase slepil Pavel se znova roztříštilo. S Pavlem chodím, ale ztráta L mě děsí mnohem víc. To, že nebude mně na blízku a to, že ho pár týdnů dokázalo to cosi proměnit v děvkaře. Příští rok s ním ve třídě už nebudu. Ale to neznamená, že se ho zbavím. Budu ho potkávat v prostorách školy a číst si o něm na facebooku. Navíc to, že se chce rozejít se svou nynější přítelkyní a už má hned náhradu Mariana mě docela vyděsilo, rozesmutnilo, zklamalo. Do teď si vzpomínám, jak urážlivé smsky mi psala jeho současná skoro bývalá a jak se o něj prala. A teď, teď už skoro má Marianku. Píše jí líbající smsky, řiká jí Marianko. Je z podkarpatské rusi. On prostě musí být něčím zvláštní, tak se rozhodl být zvláštní svou přítelkyní. Jako by nestačilo, že jsem přestala poslouchat písničku Girls od Se7ena, teď přestanu poslouchat i Marionette od Ayumi Hamasaki. Perfektní. Navíc po Sofii byla Mariana mé docela oblíbené jméno. Děsí mě ty 2 měsíce. Za pár týdnů se z něj dokázal stát děvkař a kurevník. Co se z něj asi stane za dva měsíce? Chce se mi brečet, ale nemůžu. Chci křičet, ale nemůžu. Chci něco rozbít, ale nemůžu. Měl by mi být ukradený a tyhle věci, co sem píšu by mi měli být též ukradené. Ale nejde to. Chci se zabít. Můžu? 
sofie

Ne jako gejša...jako obyčejná prostitutka!!

25. června 2010 v 22:01 Každodenní povídání
sofie
Deskriptivní geometrii jsem neudělala...dostanu Nko a na konci léta před reparátama dělám komisionální přezkoušení...když neudělám, tak jdu na reparát...Pohádala jsem se s Michalem...vlastně ani nevím kdo to začal. Asi já...asi on...on se choval divně...nemůžu za to, že jsem na něj štěkla...nemůžu za to, že jsem se prostě sebrala a řekla čau...když jsem se mu chtěla omluvit, vysral se na mě...Fajn...mohla jsem za to i já i on, tak mě je to jedno, pro mě za mě se s ním bavit nemusím. On byl smutný, naštvaný a pomalu mě ignoroval, ještě před tím, než jsem se urazila já...Jsem tak strašně naštvaná, že bych si nejradši šla někam zaboxovat. Alespoň, že ten telefon dostanu po tátovi nějakou nokii a tak budu moc Michalovi tenhle starej krám vrátit. Nejradši bych mu ho poslala poštou, ale to by zase něco stálo a to se mi fakt nechce. Mu ho hodím na hlavu. Jinak samozřejmě s Nkem přišly i problémy. Táta se to pochopitelně dozvěděl. Učitelka mu to volala, když jsem se jí na hodině zhroutila. Najednou se mi roztříštila hlava, jako by chtěla puknout, začlo se mi chtít strašně zvracet, bylo mi vedro a pak jsem nemohla dýchat. Nevím co to bylo. Ale myslela, že bude volat sanitku. Naštěstí mě P doprovodil domů, takže jsem cestou nikde nezkolabovala. Poslední "školní" víkend. Dneska jsem tyhle tři slova našla napsané na facebooku u mojí kámošky., Vlastně mě ta zpráva potěšila. Bude konečně klid. Ikdyž...pro mě asi ne. Táta mě bude fackovat celý léto, že se mám učit. To bude krásný. Mám omezený vycházky. Nocování mám všechno zakázaný a počítač mám dovolený na dvě hodiny denně, ale pouze večer. Tohle není fér. Jsem ráda za Nko, taky to mohla bejt 5 a on mě tady pomalu vraždí. Zítra dělám takovej srázek 5 lidí. Bylo nás pět. Docela vtipně to zní, ale zorganizovat to bylo teda šílený. Domluvit čas a místo, když část bydlí tam, část tam, mno, nakonec jsme se shodli. Jaké bude Vaše vysvědčení? U mě výborný, chvalitebný, dobrý a jedna dostanečná a jedno enko...Ps...Lukáš se vrátil z Berlína, takže při pohledu na něj mě budou zase zaplavovat záchvaty sebelítosti. Aby jste se připravili. + ještě než půjdu chtěla bych obrečet crazyslunicko, která nás z nenadání v blogovém světě opustila. Budeš mi chybět :(
sofie

Krásné léto :)

22. června 2010 v 10:08 Vzájemné dary
sofie
Nálady se mi střídají s přibývajícími starostmi a s blížícím se přezkoušením z deskriptívy. Dostala jsem to jako ano, to! xD takže jsem protivnější než kdy dřív a také agresivnější. Ostatně jako každý měsíc. Téma týdně je Úspěch. Při té myšlence jsem se musela zasmát. Úspěch bude to, když se dostanu do druháku *ironicky se usmívá* to bude teprve nějaký ten úspěch. Úspěch, když dostanu z přezkoušení alespoň 4. Úspěch, když budu moc v létě na ten sraz veteránů. radši se neptejte Úspěch, když se z toho všeho nezblázním a dožiju se svých 18tin. Úspěch, když nezabiju všechny kolem sebe. Příští týden ve středu se dostává vysvědčení. Těšíte se? Já hlavně na to, aby už bylo léto a já měla od všeho klid. Abych mohla všechno hodit za hlavu, spát do oběda a pít saké. gejša, trefili jste se :D Jinak...včera začalo léto...bylo to včera? Ty dny mi začínají splývat... tak tu pro Vás něco mám. Ani nevím kde jsem ty obrázky schrastila, ale hrozně se mi líbí :D Krásné léto^^
sofie

Jak jsem poznal děvku...

20. června 2010 v 13:57 Vlastní tvorba
NEKOPÍROVAT...!! *čti poznámku v menu*

A tak jsem vešel do toho ráje pro muže. Do světa něžnosti a krásných žen. Stála tam. Její nádherné a dlouhé lokny ozařovaly celičkou místnost. Její strohý šat, který nezakrýval vůbec nic obtahoval její přenádherné křivky, nádherný zadek a krásná prsa. Černá nadkolenky zdůrazňovaly její dlouhé nohy. Jsem reportér, ale jsem hlavně muž a při pohledu na ni se mi ztopořil. Přistoupil jsem k ní a byla mnohem hezčí než z dáli. Jestli to bylo možné.


Přišel mi email...

16. června 2010 v 18:40 Každodenní povídání
...se kterým se Vám musím pochlubit...chci slyšet názory...chci slyšet i špatné názory i dobré názory...ale chci slyšet pravdu...má autor dopisu pravdu?

*Co si pro něj asi znamenala, když si tak rychle dokázal za tebe najít náhradu? Co si pro něj asi znamenala, když s tebou vydržel jen půl roku? Jak moc vážně bral váš vztah? Jak ubohá a naivní si byla? Nejsi nic. Jsi jen troska, která se zhroutila ze zničeného snu. Troska, která hledá a nemůže najít. Co my víme o tobě, co ty víš o ostatních? Jsi ubohá a zničená. nemůžeš už dál žít. Čteš si to, co píšu a brečíš. Kýváš hlavou nad tím, že mám pravdu a rozhoduješ se vzít si život. Chceš odejít ze světa plného nenávisti, který sis představovala jako pohádku se šťrastným koncem. Rozhodla jsi se vzít si život. Jen tak budeš moc jít po smrti dál. Nechceš vyrůstat a vychovávat své dětiv tomhle prohnilém světě. Čas se nedá vrátit a tvé srdce se roztříštilo na milion střepů. Je snad něco, v čem se mýlím? Pokud ne, tak běž, udělej to. Vezmi si život. T.*

Podle stylu psaní, které mě naučil jeden člověk a i podle písmenka T, vím, kdo to psal. Člověk, kterého jsem kvůli Lukášovi odmítla a který mě za to nenávidí, protože jsem ho odmítla i teď. Ale má pravdu...On má pravdu...On jediný ve mě dokáže číst. Zná mé myšlenky, pocity. On mi vše vidí jen na očích. Ví, jak se cítím. A nechce mi pomoc. Nedivím se mu...Asi půjdu. Má pravdu...

Kopla jsem ho do koulí tak, že se svalil k zemi a bolestí zaskřípal zubama...

15. června 2010 v 17:36 Každodenní povídání
sofie
Ten nadpisek jen vtip. Ale někdy mám nutkání to udělat :D Jinak žiju a mám se dobře. S Pavlem je mi dobře. Ale mám pořád takový pocit. Pocit, se kterým se nikomu nemůžu svěřit. Tolik bych Vám toho chtěla říct, ale nemůžu. Nevím jak často mi sem leze Lukášova sestra, ale on mi sem občas vleze. "Zajímavej článek.." "Cože? Ty si četl můj blog?" "Jo." Ano, Lukáš. a pokud už to čteš tak tě zdravim a můžeš zas jít! Byla to chyba. Obrovská chyba, dát mu odkaz na můj blog. Když se přestěhuju, najde si mě přes Vás, moje Sbéčka. Pak tedy zbývá přestěhovat se bez Vás. Ale to nemůžu. Nikdy jsem si tolik nevážila lidí co mám kolem sebe přes blog tak jako Vás všech co jste na seznamu mých oblíbených stránek. Nikdy jsem neměla pocit, že někam patřím. A teď vím, že patřím sem. K Vám. Číst si vaše články mi vždycky dodá energii. Energii o tom, že nejsem sama, kdo prožívá smutné chvíle a nebo nádherné zážitky. Pocit, že někdo ví co cítím. Jen mám ještě pocit, že v mých přátelích je ještě pár lidí, co se mnou nemají nic společného. Co sem nechodí a nebo kterým jsem ukradená. A s nimi se budu muset asi rozloučit. Ikdyž jsem je taktéž měla ráda. Všimli jste si Tématu týdne? Smrt...co bych mohla vyprávět o smrti. Nikdo nic nemůže vyprávět, protože nikdo z nás o ní nic neví. Nevíme, jaká smrt je, nebo co je po smrti. To ví jen ti, kteří už nejsou mezi námi. Dědo...chybíš mi. Dřív jsem řikala "Škoda, že ses toho nedožil, seznámit se s Lukášem." Teď řikám.. "Ještě, že ses toho nedožil. Viděl bys, jakou odpornou osobou jsem se stala a jakou odpornou osobou se stal Lukáš" někdo tvrdí, že byl a já byla tak slepá. Nemůžu posoudit, před půl rokem jsem se na svět ještě dívala dětskýma očima, než mě právě on probudil... Byla jsem tak strašně slepá? A dokážu vůbec ještě milovat? Dyť i chudáka Pavla pořád srovnávám s Lukášem a podezírám ho i z toho, že jeho vlasy na hlavě nejsou pravé...Co bude dál..?
sofie

Ayumi Hamasaki

12. června 2010 v 13:31 Střípky z Asie
Opět jedna z mých poslední dobou dost oblíbených zpěvaček. Obzvláště pak tyhle tři písničky jsou moc pvoedené :) Zaposlouchejte se...