Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Červenec 2010

Virus

26. července 2010 v 19:28 Vlastní tvorba
Tohle je tak strašně kýčovitý. Nelíbí se mi to. Ten děj by možná byl ještě tak nějak, ale ten konec je hrozně rychlej, má to rychlý spád, jak se najednou rozhodne být hodným a příjde mi to useknutý. Každopádně jsem to napsala už před třičtvrtě rokem a asi si to, alespoň kvůli tomu začátku, zaslouží být zveřejněné...

NEKOPÍRUJ.. !!!

Zavřela jsem dveře, zhasla světlo a zalezla do postele. Právě jsem se chystala ulehnout ke spánku, když jsem zaslechla děsivý křik pod naším oknem. S křikem vběhla do pokoje i maminka. Zatřepala se mnou, aby se ujistila, že nespím a rozkázala mi, abych si vlezla do peřiňáku. Zalezla jsem tam. Bála jsem se a nemohla nic dělat, jen poslouchat co se bude dít. Slyšela jsem obrovskou ránu vypáčených dveří a mámin křik. Vylezla jsem z peřiňáku a nakoukla do chodby.

Šáhova konkubína...

21. července 2010 v 17:55 Vlastní tvorba
Vidím, že návštěvnost klesá a není to jen na mém blogu. Copak se všichni na prázdniny vypařili a jen já tu musím trčet?  Tento příběh bych spíš dala 15+ ale dobře, zmírním trochu dám 12+ a berte to s nadhledem :D

NEKOPÍRUJ.. !!!

Ležím na posteli a čtu si knížku. Jako kdybych už nikomu nedokázala věřit. Tolik mě změnil? Tolik mě zničil? Pohled na hodinky mě mate. Vypadá to, jako by bylo šest, ale ono je vlastně dvanáct. Asi bych měla zavřít knížku a jít spát, mám ale tolik věcí k přemýšlení…Z myšlenek mě z ničeho nic vytrhne má láskyplná a zároveň bláznivá matka. Cožpak ona nikdy nepoznala smutek po ztrátě milované osoby?

Panic Channel x Miyavi

20. července 2010 v 14:24 Střípky z Asie
Víte...moc často si časopisy stylu Popcorn, Bravo Girl a podobně nekupuju. Připadá mi, že stejně píšou akorát hovadiny. O tom, kdo kde s kým a jak, snaží se zesměšnit akorát celebrity. Mě je jejich život ukradenej. Dobře, tím, že se mi líbí zpěv Se7ena nebo jak hraje ve filmu třeba Johny Depp, to neznamená, že si musím číst, jaký mají starosti. Na začátku prázdnin jsme vyráželi do Krkonoš a rodiče se rozhodli, že mi sami koupí časopis, abych si měla co v autě číst. Přinesli mi Popcorn, na kterém se už na titulní straně blyštily celebrity jak strhaný. Dost mě udivilo, že mezi plakáty byl Miyavi a Panic Channel. Nejdřív jsem myslela, že se mi to jen zdá, ale opravdu do jsou asiati. Copak se česká mládež mimo nás, které všichni považují za blázny zajímá o takový styl hudby? Nejdřív jsem myslela, že asi špatně vidím a že se mi to jen zdá, ale ne, byla to pravda. Hledám a hledám na youtube a něco jsem opravdu našla. Neříkám, že Panic Channel nezpívá pekně, ale víc se mi líbí hlas Miyaviho. Co myslíte?

Nový lay

20. července 2010 v 12:56 Každodenní povídání
Doufám, že jste tady nikdo nebyl o dnešním dopoledni, to byste jinak viděli tu hrůzu co jsem tady spáchala :D Naštěstí mi to autorka laye Freezy opravila a zachránila. Mno nic, žádné otálení...představuji Vám nový lay, lay, který otevře mé nové já. Pryč se starým designem, který zažil rozchod s Lukášem, Michalem, Pavlem a smrt Betynky panebože, nestalo se toho za těch pár měsíců nějak moc? Přichází nová éra :D nekruťte tak těmi hlavami, já jsem se nezbláznila :D myslím...


Stalo se...

18. července 2010 v 13:43 Každodenní povídání
sofie
Ahoj...vím že můj poslední "vstup" či jak nazvat bezvýznamný výkec byl 7.7. a od té doby jsem se moc neozvala. Rozešla jsem se s Pavlem. V pátek. Snažila jsem se mu říct, jak se k sobě strašně nehodíme. Bylo to ale z toho důvodu, že byl hrozně otravný, tupý jak pařez a navíc nudný! Snažila jsem se to dát nějak dohromady, rozveselit nebo tak. Jeho básnění jak mě strašně miluje a nikdy mě nechce ztratit, jeho lži, které se zdáli být skutečností. Lukáš měl alespoň v něčem pravdu. Pavel je jeho horší a ubožejší kopie. Nabídla jsem mu přátelství, protože jsem měla výčitky svědomí. Ovšem před hodinkou jsem zjistila, že už je nemám proč mít. Včera si vesele zašukal se svou kamarádkou. Bože ti chlapi jsou vážně parchanti. Já mám pomalu výčitky a on si někde šoustá. Nepochopím. Navíc jsem včera zjistila, že mi umírá želva. Je silně podvyživený, chce jíst, ale nejde mu to, nemůže vůbec stisknout čelist k sobě, aby to utrhnul. Ani veterinář neví co s ním. Dal nám sice vizitku na nějakého veterináře, který se víc věnuje exotickým zvířatům, jako je právě naše suchozemská želva, ale jestli to přežije nikdo neví. Už od půl 12 jsem ho měla na klíně a on si tu vesele podřimoval. Nebyl to původní plán. Chtěla jsem ho jen vykoupat, nakrmit přesněji cpát mu do pusy nadrcenou potravu a dát zpátky do terárka, ale jemu se u mě nějak líbilo. Asi vážně potřebuje častější společnost. Jinak mi začla růst Beatrice Máta peprná Myslela jsem, že ty semínka už dávno chcípla a včera jsme s mamkou objevily zelené malé lístečky. To je nádhera :) Budu mít netbook! Mám z toho hroznou radost :) Taťka původně chtěl vyhodit tenhle počítač a pořídit mi tisíckrát lepší stolní, ale představa jak všechno instaluju do toho nového. Řekla jsem, že si nechám tuhle vykopávku a chci k tomu radši netbook, protože už si dlouho přeju nějakej přenosnej počítač, protože když jsme na horách nebo tak, jsem odkázaná na bratrův a hlavně na jeho občasnou dobrou vůli, ale jen s tím, že nepolezu na skype a icq a další věci, které by mohli být zavirované. což je podle něj všechno kam kdy vkročím :D Takže už snad za týden ho budu mít. Taťka se poslední dobou nějak hodně plácá přes kapsu musím vzít v potaz čtyři páry novejch bot tak proč toho nevyužít :D
sofie

Blast x Trapnest

16. července 2010 v 20:51 Střípky z Asie
Ne, nekoukejte tak na mě :D Vážně nemám v plánu zaplavit vás milióny odkazů z youtube, ale prostě tady mám docela dost záložek co se mi líbilo a chtěla bych se podělit. Například tady je porovnání dvou kapel z anime NANA. Jde o to, že se s kámoškou hádáme, která kapela je lepší. Mě se líbí Trapnest a jí zase Blast. Tak mě napadlo právě se zeptat...komu fandíte vy?

Simon's Cat

15. července 2010 v 16:18 Zaujalo mě
Chtěla jsem sem dát něco pro pobavení. Tohle už mám dlouho v záložkách. Našla jsem to u nějakého ze svých Sbéček. Opravte mě, jestli se pletu, ale myslím, že u Clarett. To víte, ta skleróza. Doporučuji pustit :)



Bezmoc a strach

12. července 2010 v 10:38 Každodenní povídání
Bezmoc...bezmoc, která mě sužuje. Nikdo to nemůže zastavit. Bezmoc, která mi dřímá v srdci. Dívám se na ně. A mám strach. Nechci, aby další a další holky prožily tolik bolesti, co já. Nevím, jestli si to zaslouží, nebo ne, ale nikdo by to neměl prožít. Proč jen je takový? Namyšlený, bezohledný, sobecký? A smrt. Je tak krásná a nadýchaná samými dobrými vlastnostmi. Nebylo by jednoduší, kdybych tu nebyla? Nebylo by jednoduší, kdyby tu on nebyl? Srdce pohlcené nenávistí a bezmocí, roztříštěné na kousky a nemoci se zamilovat. To je mé srdce. Co bude dál?

Kdyby Betynka ještě žila, bylo by jí dnes krásných 15 let...

7. července 2010 v 14:04 Každodenní povídání
sofie
To jen taková vzpomínka...Stýská se mi a ani štěně to nemůže nahradit. Zvlášť teď, když pomalu ale jistě ztrácím dalšího člena naší rodiny. Želva. Je nemocný. Mám strach. Omlouvám se, že jsem se teď neozvala, byla jsem týden v Krkonoších. Alespoň jsem dočetla tu knížku. Nádherná a zároveň příšerná knížka. Lapala jsem každé slovo, každou větu. Nemohla jsem číst, aniž by vedle mě nebyl naprostý klid. Dokonce mi začínalo vadit i šumění potůčku. A pak se to všechno zvrtlo. Děj dostal strašlivý pád. Ono to vlastně dopadlo dobře. Na konci ve finále byli všichni šťastní. Ale prostě to mělo být jinak. Jak jen ji šáh mohl chtít nechat popravit? A jak se vůbec nakonec dokázal vědomě milovat se svou vlastní dcerou? Nechci Vám vyporávět děj, protože bych nedokázala popsat utrpení, které si prožila malá Rebeka, pak její dcera Zlatinka a pak její dcera Havran. Ta ale už utrpení nezažila, protože ji šáh miloval a ctil ji. Jak jsem se dokázala spojit s imaginární postavou Zlatinky a vščechno si brát tak strašně osobně? Je to jenom knížka, ale mě se chce brečet tak, jako by se to týkalo mě. Dyť on ji chtěl nechat popravit za to, že si pouze povídala s jiným mužem osamotě. Copak je šáh takový? To je život, muži jsou takoví. Jako bych byla Zlatinka a vše si brala tak osobně. Proč? Jinak se jedná o knížku Harém od Dory Levy Mossanen. Krásná knížka. Vlastně mě tak trochu inspirovala. Bylina, o které se tam pořád mluví. Máta. Rebeka věřila, je snítka máty za uchem odhání ďábly a totéž učila i svou vnučku Havran. Co když Rebeka na něco kápla? Každopádně jsem se rozhodla letos začít pěstovat Mátu a doufám, že mi vydrží dýl než zemřelý fazolka Pepa
sofie