Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Poslední nádech

21. listopadu 2010 v 13:12 |  Vlastní tvorba
NEKOPÍRUJ... 15+
radši dávám věkovou hranici, aby se to menší obecenstvo nedotklo...číst na vlastní nebezpečí..


Seděla jsem tam a byla jsem nahá. Země mě studila a moje vlastní moč se na mě lepila. Bil mě a pak jsem se počůrala. On se smál. A bil mě dál. Mám na nohou i na rukou pouta, i přesto, že on ví, že bych mu nikdy neutekla. Neměla jsem kam jít. Rodiče mi zabil. Prarodiče zemřeli. Bratra jsem nezajímala. Podívala jsem se nahoru ke sklepnímu oknu, který byl tak náležitě zamřížovaný. Rozbrečela jsem se. Chtěla jsem vstát a podívat se ven. Zachytit trochu slunečního svitu, který jsem neviděla už celé čtyři roky. Tak strašně jsem chtěla zahlídnout paprsek slunce. Ale nemohla jsem vstát. Mé zmlácené a mučené tělo mi to nedovolilo. Nemohla jsem se ani odsunout na deku, kterou mi sem pohodil, abych ho nepovažovala za úplného tyrana. Jaká laskavost. Proč mě vlastně bije? Vyžívá se v tom? Proč na mě kape vosk, proč tak rád poslouchá můj křik? On je doktor. Častokrát mi ošetřil některá zranění, které sám způsobil. Častokrát mi napíchl kapačku, aby do mě dostal jídlo a já nezemřela. Nemohla jsem jíst. Neudržela jsem lžíci. Ruce i nohy a celé tělo jsem měla osláblé. Bolest, kterou jsem cítila ze svých šrámů vyzařovala hlavně ze šrámů na bradavkách. Tolik to bolí. Nechci, aby znova přišel. Mám strach. Slyším ho. Odemyká dveře. Je tady..
"Děvče moje, co mi to děláš. Takové nadělení."…podíval se na mě s přísným hlasem. Ležela jsem v kaluži plné své vlastní moči a krve. Měl na sobě doktorské rukavice, chytil mě do náruče a odnášel po schodech nahoru. I kdybych se chtěla bránit, i kdybych chtěla utéct, nešlo by mi to.Po tolika letech jsem byla tak zesláblá. Pokládal mě do vany a já zatla zuby, jak jen jsem mohla, vzhledem k svému stavu. Očekávala jsem studenou vodu, jako to dělával pro mé zdraví, abych se otužila. Najednou jsem na svém pozadí ucítila vlažnou vodu a krásnou voňavou pěnu. Nechápavě jsem se na něj podívala a on to vycítil.
"Umyj se. Dneska je vyjímečný den. Dnes je to přece čtyři krásné roky, které tady spolu trávíme."…pohladil mě po hlavě a podal mi šampón.
"Nejdřív se odmoč a pak s tím něco uděláme."..usmál se a odešel z koupelny. Unavená, zničená a zmrzlá jsem usnula ve vaně.
Když jsem se probudila, ležela jsem ve voňavé posteli. Nejdřív jsem si myslela, že ty celé hrozné roky byl jen sen, noční můra a pak jsem si všimla obvazů kolem hrudníku a rukou. Mokré vlasy jsem měla zabalené v ručníku, abych nezamokřila polštář. Na zkrvavených ranách, na kterých byly obvazy jsem cítila štiplavou mastičku na hojení. Chtěla jsem vstát nebo se pohnout, ale mé tělo protestovalo. Víčka mi ztěžkla. Zavřela jsem oči, ale usnout jsem nemohla.
"Dobré ráno princezno."…ozvalo se a já rychle oči otevřela a zatla zuby. Čekala jsem další bolestivou ránu.
"Víš co je dnes za den? Ty si nevzpomínáš kterého dne jsem se tě tak ochotně ujal? Byly to přeci tvé narozeniny. Všechno nejlepší k tvým 18tinám princezno."..usmál se, nabral na lžičku kousek dortu, co mi nandal na talíř a mrknul na mě.
"Otevři pusu, pomůžu ti."
Otevřela jsem pusu a zavřela oči. Myslela jsem, že si svlékne kalhoty a opět mi své mužství narve až do krku, ale místo toho jsem ucítila vynikající oříškový dort. Podívala jsem se na něj.
"Snad se mi brzy uzdravíš princezno,"…usmál se a pokračoval… "mám pro tebe dárek."…řekl a odešel. Když se vrátil, dával vedle manželské postele na noční stolek nádherných 18 červených růží, bonboniéru a sadu polštářku a deky v hnědém provedení.
"Nemusíš mi děkovat, vím, že na to už nemáš sílu, ale vidím, že si šťastná. Tak a teď otevři pusu."…řekl a podíval mi další kousek dortu na lžičce. Poté mi zvedl hlavu a hnědý polštářek mi tam dal a přikryl mě ještě dekou.
"Aby ti nebyla zima. Bonboniéru si rozděláš až budeš trochu jíst."..prohlásil rozhodnějším hlasem.
"Teď si odpočiň."…políbil mě na tvář a odešel. Bála jsem se zavřít oči, protože jsem se bála, že až se vzbudím, ocitnu se opět ve sklepě. Víčka byla silnější a vyhrála. Oči jsem zavřela a znovu usla. Když sjem se probudila stál nade mnou a s něčím tam manipulovat. Opatrně jsem otevírala víčka, abych ho viděla. Rozbaloval na zemi igelit.
"Proč?"…zeptala jsem a v mém hlasu byl slyšet záchvěv.
"Promiň princezno, našel jsem si ženu, budeme se brát a ty tu překážíš."…odpověděl mi obratně, ale s úsměvem.
"Můžu odejít pane."…chvěla jsem se.
"Nemůžeš, víš toho příliš."...usmál se a pohladil mě po vlasech.
"Prosím, prosím udělám všechno, prosím pane."…brečela jsem.
"Neboj, bude to bezbolestné."…uklidňoval mě.
"Pane, prosím."..brečela jsem, ale nemohla jsem se hýbat, nemohla jsem se bránit. Vpíchnul do mě jehlu a připravil si kapačku, ve které byl můj jed.
"Nejdřív usneš a pak zemřeš. Nebudeš nic cítit a pak budeš volná a půjdeš tam nahoru."....uklidňoval dál. Rozbrečela jsem se, žadonila jsem.
"Sbohem má krásná princezno."…řekl a políbil mě a pustil kapačku. Usnula jsem, oči se mi zavřely a já vydechla naposledy. Jed mě zabil…
 


Komentáře

1 Porcelánová Baletka Porcelánová Baletka | Web | 21. listopadu 2010 v 16:08 | Reagovat

bylo to moc depresivní ,až moc smutné pro mě ,ted prožívám úplně odlišné věci..ale přesto se mi líbilo jak jsi to napsala ,nečekala bych ,že ji zabije.. .....

2 Sofie Sofie | Web | 21. listopadu 2010 v 16:12 | Reagovat

[1]: mno, to já taky ne, byla to improvizace za pochodu :D ...

3 porcelánová baletka porcelánová baletka | Web | 21. listopadu 2010 v 16:13 | Reagovat

aha :D:) ,tak v tm případě má to něco do sebe ;)

4 Kate Kate | Web | 21. listopadu 2010 v 16:20 | Reagovat

Nemám slov. Úžasně napsané. Až mě to dojalo. :)
Skvěle píšeš. Ten chlap byl hajzl. Chudák holka...

5 Sofie Sofie | Web | 21. listopadu 2010 v 16:43 | Reagovat

[4]: mno, já jsem se rozbrečela už když jsem to psala...asi jsem se do té holky moc vžila...jsem z toho nejdřív chtěla udělat happy end, ale pak jsem to nějak strhla...děkuji...

6 Rabe Rabe | Web | 22. listopadu 2010 v 17:17 | Reagovat

tak to je opravdu smutné, ale přesto tak krásné, ta holka byla opravdu chudák, řekla bych že měla štěstí že zemřela, protože žít s takovou vzpomínkou?

7 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 22. listopadu 2010 v 17:47 | Reagovat

To bylo Krásný, ale moc a moc smutný :(
Mrzí mně to, protože takhle může život uhasnou skoro každýmu. když se najde nějakej Hajz* :(
Chudák holka :(

8 Sofie Sofie | Web | 22. listopadu 2010 v 18:22 | Reagovat

[6]: To je docela dobrá připomínka, protože je spousty lidí, kterým se něco takového stalo a poznamenalo je to navždy, že se ani nedokázali vrátit do normálního způsobu života...

[7]: Skoro každýmu to sice ano, ale v ženském případě, protože tak časté únosy kluků nebývají...

Každopádně oběma děkuji..

9 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 22. listopadu 2010 v 18:28 | Reagovat

Těším se! A nenechám, budu se snažit od začátku :D pak to bude snažší ;) :)
No a kde bydlíš, smím-li se zeptat :)

10 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 22. listopadu 2010 v 18:34 | Reagovat

Apoň si to opravíš ;) :)
A můžeš dopsat :D :)
Já jsem Z Pohořelic to je asi 20 km od brna ;)

11 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 22. listopadu 2010 v 19:35 | Reagovat

Deja vu se podle mně taky pamatuje z minulýho života, ale to taky není možný :D
Je ot divný a přitom se mi to někdy líbí :D

12 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 22. listopadu 2010 v 19:39 | Reagovat

:D To jsme každej divnej ;) :D
Vždyť se zamysli nad tím, co je normální, nejsou pro to nějaký normy? Teda snad, protože jestli na to mají tabulky tak jsem naprostej Vůl :D

13 Es. Es. | Web | 22. listopadu 2010 v 20:14 | Reagovat

Zajímavý příběh, ačkoliv celkem dost smutný..

14 Sofie Sofie | Web | 22. listopadu 2010 v 21:28 | Reagovat

[13]: ano, to on je smutný...

15 Cady Cady | Web | 22. listopadu 2010 v 23:10 | Reagovat

Ten příběh je úžasný!
Víc než úžasný, je skvělý!

16 Cady Cady | Web | 22. listopadu 2010 v 23:10 | Reagovat

..no..víš jak to myslím.

17 Sofie Sofie | Web | 23. listopadu 2010 v 11:23 | Reagovat

[16]: Pochopila jsem :) Děkuju za chválu.. :)

18 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 23. listopadu 2010 v 11:54 | Reagovat

Jasný ráda, ale já nespřáteluju jako tak,ale mám oblíbence ;)  :)

19 K. K. | Web | 23. listopadu 2010 v 12:49 | Reagovat

Dost drsné, depresivní a hodně smutné. I přestu věkovou hranici, jsem klikla na celý článek, nedalo mi to. :)ale hezky napsané.

20 Sofie Sofie | Web | 23. listopadu 2010 v 13:58 | Reagovat

[19]: Děkuju :) Mno to já radši, aby si pak někdo nestěžoval :D jinak to nikomu nezkazuju číst :)

21 Cady Cady | Web | 23. listopadu 2010 v 15:52 | Reagovat

B. je můj bývalý, který začal chodit s A., která byla moje nejlepší kamarádka, se kterou jsem vyrůstala odmala. Dobrý, co?
Jinak nespřáteluju, jen mám pár oblíbených blogů, které mi časem přirostly k srdci. Třeba mezi nima taky časem budeš :)

22 Cady Cady | Web | 23. listopadu 2010 v 15:55 | Reagovat

Eh.. poslyš, nenutím tě k tomu, ale jestli chceš bejt v obraze, tak ti dávám odkazy na články z kterejch to možná pochopíš líp ;)

http://nepochopena-holka.blog.cz/1010/on-prisel

http://nepochopena-holka.blog.cz/1010/because-days-come-n-go-but-my-feelings-for-you-are-forever

http://nepochopena-holka.blog.cz/1010/miluju-te-nenavidim-te-nechapu-te-chci-te

...jsou asi z října :) Ale jako jestli se ti nechce, číst si to nemusíš :D

23 Cady Cady | Web | 23. listopadu 2010 v 15:56 | Reagovat

...napsala jsem ještě jeden komentář, ale zobrzil se jako spam :/ tak ho prosím v nastavení tohoto článku zveřeni :D

24 Sofie Sofie | Web | 23. listopadu 2010 v 16:02 | Reagovat

[23]: zveřejněn :D :)

25 Rabe Rabe | Web | 23. listopadu 2010 v 16:10 | Reagovat

samozřejmě spřáteluji :D hned si tě přidám do oblíbených

26 Cady Cady | Web | 23. listopadu 2010 v 16:13 | Reagovat

:D tobě je 18? :)

27 Cady Cady | Web | 23. listopadu 2010 v 16:17 | Reagovat

no je to nezvyk mezi všema lidma v depresi narazit na někoho jako ty, krerý píše vysmáté komentáře :D člověk pak uvažuje, jestli je ti 10 nebo jsi prostě jen opravdu střelený člověk :DD:)

28 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 23. listopadu 2010 v 16:25 | Reagovat

16. Březen :)  :D A rok chceš taky? :D

29 Es. Es. | Web | 23. listopadu 2010 v 17:51 | Reagovat

Nekoukám na novu takže jsem Mareše neviděla :D ale ani mi to nevadí :D Jo když to rande vyjde ;) :DD

30 Es. Es. | Web | 23. listopadu 2010 v 17:51 | Reagovat

ráda spřátelím :)

31 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 23. listopadu 2010 v 18:41 | Reagovat

No stane se :D ;)

32 Amy.~ Amy.~ | Web | 24. listopadu 2010 v 2:39 | Reagovat

O_o čumím! Je to úžasné! Konečně po dlouhé době něco, co mne zcela pohltilo a četla jsem to s obrovskou zálibou! :) Vážně úžasné!

33 Es. Es. | Web | 24. listopadu 2010 v 14:59 | Reagovat

:DD 3. března 1994

34 Rabe Rabe | Web | 24. listopadu 2010 v 19:24 | Reagovat

na podzim, nebo tě zajímá přesné datum? :D

35 Kate Kate | Web | 25. listopadu 2010 v 13:54 | Reagovat

Děkuji za komentář. Doufám, že se uzdravíš. :)

36 Shuffle Shuffle | Web | 26. listopadu 2010 v 20:14 | Reagovat

Hrozně depresivní a kruté...kde na to bereš inspiraci?Napadlo tě to,když jsi myslela na Aničku?
Jinak já osobně chci psát příběh plný utrpení a krve,ale na něco takového bych se asi nezmohla...*potlesk plný uznání*

37 Sofie Sofie | Web | 26. listopadu 2010 v 21:14 | Reagovat

[36]: Ne, tohle s Aničkou nemá nic společného...spíš jsem přemýšlela nad sebou, kdyby mě někdo unesl apod... děkuji za "uznání" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama