Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Červen 2011

Rihanna - S&M

29. června 2011 v 21:26 Zaujalo mě
Už nebudeme honit čarodějnice, ani homosexuály, teď budeme honit lidi s jiným sexuálním zaměřením. ten svět mě vážně překvapuje. Novináři nemají do čeho píchnout nebo já nevím a Rihanna na tuto problematiku dokonce udělala i video...Jen tak dál..Co bude příště? Hon na otaku? Cenzurovaný internet? Už žádná svobodná vůle?



Wilkinson - Roští musí pryč

21. června 2011 v 22:41 Zaujalo mě
Naprosto příšerná reklama zesměšňující ženy dle mého názoru...


Vězněna

6. června 2011 v 11:19 Vlastní tvorba
Byl to pátek, zrovna jsem seděla zamčená v tmavé skříni s mizivou škvírou na jakkékoliv světlo a vzduch, minuty se stávaly nekonečné a hodiny ještě nekonečnější. Zvuky,které jsem slyšela vždy, když šel do své šatny. Každý den jsem se modlila za trochu jídla, vody, čerstvého vzduchu, pozornosti. Žaludek strádal a mysl už přestávala doufat. Přes dveře jsem občas slyšela zvuky z ložnice. Chrápání, televize, dětský smích. Uvnitř skříně jsem nebyla spoutaná, neměla jsem ani roubík, věděla jsem, že pokud špitnu, zabije mě, ne-li hůř. Symbolicky jsem měla na rukách pouta a kolem krku se mi obepínal krásný červený obojek. Měla jsem deku i polštář a přesto jsem se modlila za kapičku světla. Jak je to dlouho, co jsem neviděla denní svit? Nevzpomínám si. Jediné co si pamatuji je má oddanost k němu. Kdo jsem a odkud jsem přišla? Netrápilo mě to, protože jsem to nevěděla. Cítila jsem se slabá a i přesto, že jsem se bála, jsem stále neztrácela naději.