Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Listopad 2011

Události uplynulých dnů..

29. listopadu 2011 v 20:13 Každodenní povídání
Musim říct, že znovu odsouhlasení jakýchsi registračních podmínek mě trochu vyděsilo. Ikdyž...stejně už sem nemám co psát. To co chci nemůžu, to co můžu nechci. Jak moc by se změnil váš pohled na mě, kdybych Vám začala vyprávět celý svůj skutečný život? A stejně by Vás to nezajímalo. Jinak ještě k takové "menší" událnosti. Na konci března, je to víkend, mám ten pocit, nějak 23, 24, 25.3. bude v Praze opět Cirque du Soleil tentokrát s představením Alegria. Minule na mě bylo nemálo z Vás naštvaných, že jsem to napsala až tak pozdě a proto to teď píšu hnedle. Kdo by se ke mně a ke Kukí chtěl přidat, nechť mi prosím napíše na vlevo uvedený email a já mu pošlu další informace, včetně různých směrů kam jsme schopni případné spoluvýletníky dopravit. Pochopitelně cena není nemalá a ačkoliv ji ještě nevíme, minule to stálo cca 1400 + suvenýry taky nejsou zadarmo. Za tričko 600, ubohý "letáček", kde bylo česky napsané, o čem představení je a který jsme si nekoupily, za tu cenu nejsme blázni, stál 200,- atd atd. jak řikám, koho to zajímá, nechť se mi ozve, než koupíme lístky, protože pak už by se těžko scháněly místa vedle nás :) A teď ještě do třetice z jiného soudku chci upozornit na moc zajímavý odkaz, aneb co se stalo 13. října. Věříte, nevěříte? odkaz

Ňadra v zimě

13. listopadu 2011 v 8:39 Zaujalo mě
Tak jsem byla nedávno upozorněna na unikátní fotky od českého fotografa Petra Sládka. Pokud byste nevěděli, že jde o akty, tak byste to, troufám si říct, ani nepoznali. Úžasná sbírka fotografií, navíc ještě vtipně popsaná. Dáme si zase věkovou hranici 15+ :)

Přišla jsem a co z toho mám

8. listopadu 2011 v 15:15 Každodenní povídání
Přišla jsem do toho světa. Přišla jsem a rvala se jak o život. A když jsem našla někoho, kdo mě ochrání. Donesly se ke mně zlé pomluvy. Pomluvy horší, než bylo to s tím klukem, po kterém jsem údajně vyjela. Pomluvy horší, než smrt. Přišla jsem, protože jsem ten svět chtěla milovat. Přišla jsem, protože jsem věřila, že tam patřím. Ale odsoudili mě ještě dřív, než jsem něco stačila dokázat. Kdyby mi dali alespoň kousíček šance..Ale nedali mi ji ani špetku.. A tak budu muset opustit svět, který jsem milovala..

V jeho náruči se můžu schovat

6. listopadu 2011 v 21:03 Každodenní povídání
Já už na to kašlu! Člověk se snaží, otevírá se lidem, nikdy by o nich neřekl ani jedno křivý slovo, je přátelskej a jak se mu odvděčí? Pomlouvají ho na každým rohu, říkají o něm, že je magor a odrazují ostatní lidi, aby se s ním bavili!! To mám za svoji dobrotu? Ale pokud lidé uvěří pomluvám, ať si jim věří, pak je ani nechci a nepotřebuji za kamarády! Když jsem šla poprvé do toho klubu, byla jsem šťastná, všichni byli tak přátelští a sympatičtí, ale byli to jen krvežízniví dravci, kteří čekali, až budou moci zaútočit! Přišla jsem tam, jako nevinná, "neposkrněná", nezkažená, čistá dívka a toho oni využili. Ať byl ten člověk zadaný nebo ne, chtěl mě. Pochopitelně na sexuální hrátky. Chtěl mě za svou hračku, chtěl, abych právě já patřila jemu a aby všichni věděli, že právě on si mě ukořistil. Asi se nestává tak často, že by mezi ně přišel někdo, jako já. Při odmítnutí několika mladých kluků se na mě sesypaly veškeré pomluvy světa. Byla jsem ta, která chtěla všechny. Jeden kluk mě přímo nařkl z toho, že jsem na něj vyjela a že on, jako zadaný mladý muž odmítl. Cože?!? Já jsem po něm vyjela?!? No to je snad blbej fór ne??? A pak jednoho večera se to stalo. Seděla jsem jako zazobaná v kuřácké místnosti, v takovém větším obýváku kolem stolu. Jeden muž si mě tam všiml. A já řekla ano. A šla jsem s ním. On mě ochrání, on mě jim nedá. On snese všechny rány a pomluvy, které na mě kdo hodí a odrazí je. V jeho náruči se můžu schovat. Prozatím..