Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Leden 2012

Ode dneška

30. ledna 2012 v 18:36 Každodenní povídání
Tak prej jsem naivní, nevyzrálá a dostala jsem dva bany, což je něco jako upozornění "Bacha na ni.". Musím upřímně říct, že mě to docela uráží. Je mi uplně jasné, od koho jsou ty bany. Jsou od kluků, kteří se mnou chtěli souložit pokusila jsem se to napsat slušně a já je odmítla. Nakonec to celé překroutěj a podaj to tak, jakože já je obtěžuju! Tohle mě fakt uráží a nasrává do nejvyšší míry vzteku. Fajn, udělala jsem pár šílených chyb. Například to, že jsem se s NÍM vůbec začla bavit a on mě pak takhle zničil. Udělala jsem samozřejmě i nějaké další blbosti, jako je například to, že jsem to "obtěžování" od těch hochů nenahlásila já! Pak jsem v tom mohla být nevinně, ale já na rozdíl od nich nejsem svině a nepřipadalo mi to vůči nim správné, tak co, tak to zkusili, ale každý dělá chyby ne? Dobře, možná jsem nejmladší, možná jsem naivní, nevyzrálá, ale řekněte mi, kdo by v 19ti nebyl? Někdo samozřejmě. Ale mám před sebou posledních pár let, kdy si skutečně můžu užít dělání chyb a hloupostí, na které budu v budoucnu poukazovat, až budu chtít dělat další a další věci. Jsem jako hadr, jako jejich onuce a myslej si, že si se mnou můžou dělat co chtěj, jen proto, že jsem nezkušená? a pak nakonec označí mě jako tu špatnou?? Ano, udělala jsem jednu velkou chybu a to tu, že jsem vůbec prošla těmi dveřmi. Měly pro mě zůstat utajené a snít si o takovém ráji. Nikdy jsem je neměla otevírat a zažít tu bolest, kterou jsem zažila pouze půl roku za nimi. Byla to chyba a za chyby se platí, ale proč bych krucinál i tak, měla být špatná já? Těm lidem jsem nic neudělala. Nikomu. Nikam jsem se nevnucovala a s nikým jsem se nesnažila bavit, pokud o to nestál. Tak proč za všechno můžu já? Proč jsem já ta špatná? To mě už vážně štve opět se snažím mluvit slušně Zklamaná, naštvaná a s obrovskou bolestí, přes kterou se nemohu přenést. Ale přesto ode dneška prej "členkou". Nevím, jestli vůbec ještě chci. Nebo spíše, jestli mám, jestli se mám vnucovat někam, kde o mě nestojí.

Galerie škrabošek

27. ledna 2012 v 16:12 Zaujalo mě
Nevíte někdo, či snad nemáte zkušenosti, kde by se daly sehnat škrabošky, benátské masky atd, aby nejvyšší cena za ně se pohybovala do 300,- a aby to nebyly papírové tretky, jako mají v papírnictví? Nejlepší typy by byly na kamenné obchody v Praze, ale budu vděčná za každé doporučení. Děkuji.


Nevinnost nemá žádnou sílu. Zlo je silnější a ovládne ji.

16. ledna 2012 v 21:36 Každodenní povídání
Nadpis se trochu neshoduje s větou z textu z dolního boxu. Vím. Možná začínám být realista. Možná začínám být blázen. Já nevím. Jak někdo může skončit na psychiatrii? Jak? Spíš bych se měla ptát, jak člověk, tvářící se tak skvěle a jediněčně dovede obyčejného nevinného člověka na psychiatrii. A kdy tam skončím já, když jsem na pokraji zhroucení a každý den nemyslím na nic jiného než na zlost, bolest a pomstu? Lituju dne, kdy jsem tam v kročila a lituju dne kdy jsem ho potkala. Byla to chyba, teď už to vím, ale dál už to nenapravím. Žena, jejíž srdce je čisté a jeho ona moc dobře zná a nejenom jeho, sama si prožila horší věci, než já, mi doporučila knížku. Dá se stáhnout z uloz.to, ale pochybuji, že by to někoho Vás bavilo. Je to hodně psychologická a odborná literatura a i já mám co dělat, abych se jí prokousala, ale mám otázky a potřebuji odpovědi. Vzpoura deprivantů. Udělala jsem si několik krátkých výpisků ze začátku knihy tak, abych si je vždy mohla přečíst a uvědomit si, čemu jsem vlastně utekla. "Deprivanti pod jakoukoli záminkou zničí dítě či jinou lidskou bytost stejně jako katedrálu, vědeckou knihovnu, obraz, sochu, část parku, náhrobek na hřbitově." Lidskou bytost. Ale proč vlastně? To se chci právě dočíst. "Jako jediný smysl bytí prožívají a uznávají moc." Děsí mě, že takový lidé chodí mezi námi. Nejsou to jen psychicky labilní děti, nebo vrazi, ikdyž všechno prý začíná od ranného věku. Těžko říct. Je to hlavně o člověku, jaký deprimující zážitek se mu stal a jakou zlost v sobě nese, jaké myšlení má. "Věří v neidentifikovatelný růst čehkoli, co jim dává moc nebo ji posiluje. Bývají nenasytní. Jsou jako zhoubný nádor. Kontrola nad lidmi a světem." Nejsou to jen různorodí jedinci, kteřím stačí vybíjet si svou zlost na jednotlivých osobách a když cítí silnou závislost, prostě je odkopnou. Jako by jim ubírali život, chtěli jim vzít naději a jako trosky se jich zbavili, protože už z nich nemohou mít užitek. "Pro deprivanty znamená vědecká teorie možnost vyrobit novou generaci zbraní, účinnější nástroje propagandy, tajné sledování, kontrola a ovlivňování lidského chování." A já se setkala právě s absolutní kontrolou lidského chování a teď mi myšlenkově za boha nejde vrátit se do normálního života. Bojím se svého nového přítele. Bojím se svých přátel. Bojím se své rodiny. Cítím jen bolest, lásku, zlost, pomstu. Cítím nebezpečí, protože jsme se tak stala závislá na svém Pánovi. "Získávání váhavých, izolace a sledování nevěřících." Já nejsem ani jedno. Mě už si podmanil, mě už získal. Nejsem ani nevěřící, protože už pro něj nejsem hrozbou. Udělal ze mě trosku, která už se možná nikdy nezvládne postavit na nohy.

Pomsta

9. ledna 2012 v 15:35 Každodenní povídání
Článek jsem beztak chtěla uveřejnit a je zvláštní, jak se mi dokonale kryje s tématem týdne. Pomsta, kterou se mi mu podařilo vyvést na Vánočním večírku mě sice ukojila, ale jen na čas. Necítím zlobu, za to, co mi prováděl, za to, jak mě urážel, psychicky ničil a ponižoval. Ochočil si mě perfektně, to se musí uznat. Cítím zlobu za to, že v největší síle přetrhnul naše pouto. Byla to jeho z dalších her? Jeho další zkouška, aby věděl, jak hodně povolná mu sem? On to ví. On to tuší. On ví, co cítím, aniž bych to řekla. Bolí to. Ale byla to řpestá chvíle, kdy říct dost. Nikdy jsem necítila takovou šílenou zlobu a bolest. Chuť mstít se. Pomstít se. Ano, ta první část mě ukojila, ale tím to nekončí. Všechno zlé a všechno špatné mu vrátím. Je mi jedno, kdo pomstu odsuzuje. Byla jsem stejná. Ale mám takové nutkání, takovou bolest, dohání mě to k šílenství a přesto vím, že musím.