Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Znepřátelené rody část 2.

14. dubna 2012 v 15:17 |  Vlastní tvorba
Pokračování minulého příběhu. Setkání? Možná.



Blížil se ke mně. "Sáro, jsme rád, že tě poznávám."…řekl a podal mi ruku. Ucítila jsem jeho pach. Začala jsem se třást a cítila bolest zubů a těla. Zatáhl mě za roh kamenné zdi a já jsem cítila, jak umrzám. Byla to proměna. Byla těžší než ta, jakou měli vlkodlaci. Oni se jen bezbolestně proměnili ve vlka a utekli pryč. Najednou jsem se přestala třást. Dříve snědá kůže po matce najednou byla bílá, jako sníh. Mé špičáky se zdelšily a má krev byla studená. Byla to vůbec krev? Protože když jsem se záměrně řízla, uviděla jsem jen průhlednou tekutinu podobnou vodě. "Zajímavá změna života, že?"…usmál se na mě pro mě zatím stále neznámý člověk. "Ano, jsem upír, ale to ti asi došlo, když si přičuchla a začala se měnit. Jsem pobočník tvého otce. Frank." "Mého otce? On žije??"…divila jsem se. "Ovšem, že žije. Ale tady není bezpečno, povíme si to cestou." Ukázal na krásné černé auto a pobídl mě, abych nasedla. Stále jsem se na sebe dívala do zpětného zrcátka. Připadala jsem si tak bílá, jako bych měla nějakou nemoc. "Ale já nic o upírech nevím, celý život jsem se učila o vlkodlacích."…podívala jsem se jeho směrem. "To je naprosto běžné, takových od nich utíkají stovky. Rodí se nás prostě víc než jich, navíc oni se dožívají maximálně sta let, my se můžeme dožít až pětiset. Máme obrovskou převahu."…usmál se. "Kam pojedeme?"…podívala jsem se k němu a teprve pak jsem si všimla na své bílé lopatce krásné černé znamínko. Byla to spirála. S úsměvem mě sledoval, jak si zkoumám spirálu na lopatce. "Znamení upírů. My muži ho máme na rameni."…řekl a vytáhl si rukáv od košile. "Abych odpověděl na tvou otázku, pojedeme do jedné z internátních škol. Přihlásíme tě tam, zabydlíš se a doučíš se vše potřebné. Ale nejdřív bych navštívil tvého otce, abych mu oznámil, že jsem tě našel. Za chvíli tam budeme."…dopověděl a mé oči se rozzářily štěstím. Vážně uvidím svého nikdy nepoznaného otce? Co bude mít za práci? Jak bude vypadat? Kladla jsem si tisíce otázek. "Stalo se někdy v internátní škole pro upíry, že by se tam objevil nějaký vlkodlak?" "Ovšem, není to tak často, ale i takové věci se stávají. Roztrháme ho a máme klid." "Cože?" "Nemůžeš je pustit k nim, věděli by o nás příliš." "Ale oni Vám nás taky nechávají." "Jsou to slaboši."…zakončil rozhovor a vystoupil z auta. "Co tam tak sedíš, pojď se mnou."…pobídl mě a já vystoupila. Prošli jsme prosklenými dveřmi a ocitli se v obrovské vile. "Markusi! Markusi!!"…volal Frank. Najednou se zpoza jednoho rohu vynořil postarší pán asi kolem pětačtyřiceti let. "Markusi, sláva. Představuji ti tvoji dceru.."
Rozhořčilo se ticho, všichni služební i další upíři, kteří měli od Markuse pronajaté pokoje, ztichli a dívali se na mě. Bezva, zase ty nevěřícné pohledy. Mám toho dost, asi nepatřím nikam. Můj otec se na mě podíval, usmál se a objal mě. "Vyrostla z tebe překrásná upírka Sáro."…podotkl. "Jak se má matka?"…zeptal se a mrknul na mě. Všichni se najednou začali zase usmívat a chovat normálně. "Moc nás těší, Váš otec nám o Vás toho tolik vyprávěl."…přifařila se ke mně skupinka služek. "Zvláštní, když mě skoro nezná."…usmála jsem se na něj. "Měl jsem dobrého informátora."…poukázal na Franka. Usmála jsem se. "Musíš mít určitě hlad, za chvilku by se měl podávat oběd." "Oběd? Je noc."…podívala jsem se na něj nechápavě. "Brzy si zvykneš. Jsme spíše noční tvorové."…usmál se a vedl mě ke stolu. Podívala jsem na stůl. Krvavé maso, krvavé pití, krvavá polévka. "Promiň tati, ale asi nebudu."…podívala jsem se na něj. "Ty jsi od proměny ještě nic nejedla?"…podíval se na Franka a ten pokrčil rameny. "Slečno Eleno, mohla byste dojít pro nějaké běžné jídlo? Zeleninu, co dáváme králíkům nebo rohlíky."…řekl jí a ona se na mě nechápavě podívala. Za chvíli donesla křupavý rohlík s máslem, na tom sýr a k tomu kousek rajčete. "Všechno?"…optala se nevěřícně. "Ano, všechno."…podíval se na mě otec a já se zakousla do rohlíku. Všichni na mě civěli a já brzy věděla proč. Chutnal příšerně. Kdybych byla jako dřív, byl by vynikající, ale protože jsem upír a změnily se mi mé chuťové buňky, chtělo se mi zvracet. "Zajez to."…řekl mi táta a podal mi kus krvavého steaku. Vypadal odporně, ale když jsem se do něj zakousla, jako by probudil mou žravost. Chtěla jsem ochutnat všechno, co leželo na stole. Krev byla tak výtečná pochoutka, a kdyby mě bejvalo nezačalo bolet břicho z přejedení, seděla bych tam ještě teď. "Frank tě odveze do školy. Zase se někdy stav."…objal mě otec a já odcházela s Frankem zpátky do jeho vozu. Byla to jen chvilička, než jsem dorazila před mou novou internátní školu. Rozprostírala se kousek od otcovi vily a byla mnohem větší. Frank mě popostrčil dovnitř a vedl mě rovnou k ředitelce. "Dobrý den slečno Vondrenová, dlouho jsme se neviděli a vy vypadáte pořád krásně."…zakoketoval s ní a pokračoval… "Vedu jako vždy nového studenta, tentokrát je to dcera pana Markuse Von Digga. Jmenuje se Sára. "Děkuji za vaše chvály, ani vy jste se nezměnil."…uchychtla se. "Těší mě slečno Sáro. Ráda poznávám nové tváře a zvlášť ty, které utekly od těch odporných psisek."…dořekla a já jsem promluvila. "Také Vás ráda poznávám, ovšem nemluvte o svých nepřátelích hned tak nevkusně, protože má matka je jedna z nich a můj přítel…"…zarazila jsem se, protože ikdyž jsem je chtěla hájit, vzpomněla jsem si, jak se ke mně zachoval Sebastián a jak se k mému otci zachovala má matka. "Ještě, že umím číst myšlenky dcero."…usmála se a mrkla na mě. "I ty jistě brzy objevíš nějakou svou tajnou schopnost."…klikla na velký červený knoflík a začala mluvit. V reproduktorech rozmístěných po celé škole byl slyšet její hlas. "Prosím slečnu Inke de Rostrovou, aby se dostavila do ředitelny."..domluvila a brzy někdo klepal na dveře. "Vstupte."…řekla ředitelka a ve dveřích se objevila vysoká na pohled příjemná mladá dívka. "Inke, jsem skutečně ráda, že ti mohu představit tvou novou spolubydlící. Jmenuje se Sára Von Diggová."…uklonila se a já jsem její úklon zopakovala. "Utekla od pejsků, tak se o ní postarej, vše jí vysvětli, utekla jim teprve dnes."…dořekla a Inke se uklonila. Ředitelka se jí jemně také uklonila a já jsem jí s malým batůžkem, plných některých nezbytných věcí co jsem dostala od otce, následovala. "Ještě pár schodů a jsme tam."…usmála se na mě. "V pohodě, jsem zvyklá chodit." "Když si taky žila u pejsků." "Má matka je vlkodlak."....řekla jsem a ona mlčela. Po chvíli promluvila. "Já vím, o panu Von Diggovi toho tady ví mnoho upírů dost. Ještě aby ne, je to on, kdo tady tomu všechno velí."…nevěřícně jsem se na ní podívala. "Cože?" "Ano, je náš vůdce, něco jako náš prezident. Pan Frank bez příjmení je náš místoprezident. Je to čest, když jednou za čas přijede do školy. Většinou s nováčky."…usmála se. "Tady je náš pokoj."…otevřela dveře do krásně na modro vymalovaného pokoje. Sedla si na svou postel a dívala se na mě. Sedla jsem si na tu druhou ustlanou postel a otevřela skříň. "To jsou tvé věci?"…podívala jsem se na ní. "Né, já je mám ve své skříni,"…uchychtla se… "to jsou tvé." "Ale, kdo jak." "Slyšeli jsme, že sebou nebudeš mít žádné oblečení a protože si dcera našeho vůdce, jeli jsme ti něco nakoupit. Osobně jsem se podílela na výběru tvého oblečení."…hrdě se usmála. Nakoukla jsem do skříně. Nebyly tam žádné uniformy ani nic takového a já zato byla ráda. Mohla jsem nosit normální oblečení, tak jako doma. Při té myšlence jsem se zarazila. Kde je vlastně můj domov?
 


Komentáře

1 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 14. dubna 2012 v 20:18 | Reagovat

Při té poslední větě mi přejel mráz po zádech! :) Je to krásný! :)
Napíšeš ještě další pokračování? :)
Jak to dopadne s jejím přítelem a tak dál...

2 Rabe Rabe | Web | 24. dubna 2012 v 17:29 | Reagovat

fandím upírům :D

3 Kukí Kukí | Web | 10. května 2012 v 13:49 | Reagovat

Paráda...skvělé zvraty *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama