Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Znepřátelené rody část 4.

30. dubna 2012 v 11:02 |  Vlastní tvorba
Neschody. Předání. Útočení. Závist. Žárlivost.




Celá vila s ohromným venkovním prostorem byla obehnána zdí, jednou tak velkou, než jsem byla já. Velká kamenná brána se otevřela a auto vjelo dovnitř. Byl unavený, bylo to na něm poznat, ačkoliv jsem samozřejmě věděla, že upíři nikdy nespí, jen podřimují. Chytl mě za bok a odváděl nekonečnými chodbami daleko od měsíčního svitu. Otevřel těžké, zlatem zdobené dveře, a já spatřila přeskrásné kožené sedačky a jemný koberec, na kterém sedělo asi 8 žen. Co se asi stalo s těmi starými? Posadil mě mezi ně a podíval se na Zu. "Mohla bys mi prosím dělat dnes večer společnost?" jeho šibalský slastný úsměv jsem se nedal přehlédnout. Nikdy jsem nebyla žárlivá, v momentální situaci jsem na to ani neměla právo, to já byla ta nová. Najednou se však ve mně probudily pocity lovce. Má kůže byla ještě bělejší než kdy dřív a chvílemi dokonce prosvítala. Oči se mi zbarvily na krvavě rudo. Mohutném špičáky jako by se ještě zvětšily. Nedokázala jsem se ovládnout. "Já jsem tu nová, já mám být zaučená a on si vybere tebe?" křičela jsem na ni vysokým tónem, že se rozléhal po dalekém okolí. Stoupla jsem si na čtyři, vycenila zuby a skončila na ni. Byla to část mého vlčího já, po matce, které se probudilo. Torman mě z ní však střelhbitě sundal Jeho zkušenosti mluvily za vše. V zápětí mě obešel a chytil mě zezadu za ruce. Začal mi drtit ruce a já se svíjela v hlubokých křečích bolesti. Zatímco jsem se snažila vyklouznout z jeho sevřený, ucítila jsem jehlu zabodnutou ve svém těle. Někdo mi dal injekci. Svalila jsem se k zemi, oči se rozostřily a víčka ztěžkla. Nevěděla jsem o světě, ale ještě předtím, než jsem usla jsem zaslechla smích. Byl to její smích.
Probudila jsem se na onom koberci v oné místnosti a všichni stáli kolem mě a dívali se na mě opovrženým pohledem. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale Zu ani Tormana jsem neviděla. Střelhbitě jsem vstala, ale někdo mě náhle uzemnil zpátky k zemi. "Buď ticho, jinak tě zabije." špitla ke mně mladá upírka. "Uhněte!" celým pokojem zaduněl Tormanům rozzuřený hlas. Všichni se rozestoupili a v úklonu stáli vedle sebe. Ležela jsem na zemi a nemohla se hnout. Jeho oči jako by mě opět ovládly. Chytil mě za ruku a prudce se mnou trhnul do vzduchu, načež jsem se postavila. Má ruka byla v jednom ohni. Drtil ji, mačkal, kroutil a já bych si mnohem raději přála umřít, než bych musela snášet tu onu bolest dál. Najednou se objevila vedle něj a mé oči opět zrudly. Všichni se na mě dívali a některé upírky dokonce potichu fandily. "Tak dost. Takhle to nejde. Buď se zvládnete spřátelit enbo spolu alespoň soužít a nebo." nedomluvil větu a na sucho polknul. Zu se na mě podívala s naprostým pohrdáním. "Já jsem té nové nic neudělala." odfrkla si a natočila se zpátky k němu. "Co máš tedy za problém, ty...Sáro, že?" podíval se na mě Torman s trochu nechápavým pohledem. "Nic." "Když nic tak nic. Zítra tě daruji Rakovi." usmál se na všechny přítomné upírky a pak speciálně na Zu, zatímco mě věnoval pohled až později, pohled naštvaný. "Když jsem si tě vzal, měla si říct, že sem nechceš. Pokud tu chceš být, musíš se naučit zákony. Mé zákony. Takže?" "Chci zaujmout její místo. Ona je tou překážkou, která Vám brání zamilovat si mě." řekla jsem a ona se rozesmála. Mé oči opět zrudly, kůže opět zbělela a já se na ni vrhla. Zakousla jsem se jí ostrými špičáky hluboko do krku. "Zmije jedovatá." "Ty malá ubožačko. Co si o sobě myslíš?" odvrátila mou nadávku a marně si mě snažila sundat ze svého krku. Torman se po mě vrhnul a odrazil mě tak, že mé tělo padlo jako kus masa a roztříštilo část zdiva. "Už toho mám dost. Daruji tě Rakovi. Hned zítra! Odveďte ji do jejího pokoje." kývnul na jeho upíří gardu a ukázal na mě. Zmítala jsem se v bolesti a nenávisti a cenila zuby na Zu. Za to může ona, ona mě od něj odklonila. Řev se rozezníval po celé vile a mé bělestné zuby se marně snažily rozbít těžké pancéřované dveře. Útočila jsem veškerým svým tělem a veškerou svou silou, obdařenou upíra, celou noc, ale bez úspěchu. Brzy ráno pro mě přišla speciálně Tormanova garda. Nebránila jsem se a dobrovolně s nimi odešla do velké "uvítací" místnosti. Torman a jeho upírky stály na jedné straně. Já a jeho speciální garda na straně druhé. Některé se dívaly obdivným pohledem, jako by snad záviděly, jiné opovržením, jako bych se akorát zesměšnila. Dveře se otevřely a měsíční svit osvítil celou místnost. Bylo to jako za Tormana, akorát, že u něj jsem nechtěla k němu, ale chtěla jsem zůstat s Inke. Kéž by to tak vyšlo, nemuseli si mě teď předávat jako pytel brambor. V myšlenkách mě vytrhla silueta postavy, nad kterou všechny upírky nechávaly obdivné pohledy. Dokonce i samotná Zu se na chvíli zasnila a pak se dál věnovala svému králi. Jeho pískový plášť s červeným krajem zastiňoval část jeho postavy. Vešel dovnitř a i samotný Torman, před kterým se předtím klanila i naše paní ředitelka, se uklonil neznámé postavě. "Drahý příteli, děkuji ti za pozvání, ale mám naspěch. Kde je ta, kterou ani ty sám nezvládneš?" pousmál se a pokynul Tormanovi, aby se narovnal. Torman se napřímil a lehce ukázal rukou na mě, postavu jemu vzdálenou, kterou obkroužilo několik gard, aby se mi snad něco nestalo, nebo abych snad já nechtěla někomu ublížit. "Získal jsem jí od paní Vondrenové a dokonce, jak jsem později zjistil je to dcera Markuse von Digga. Což samozřejmě nic nemění na tom, že pokud se ti nezalíbí, zbavím se jí já osobně." dořekl a ukázal na gardu, aby poodešla. "Bělavá kůže, rudé oči. To je u ní běžné?" podíval se a chytil mě za bradu, jemně pohladil po vlasech a lehce políbil na čelo. "Běžné ne, ale včera měla nějaké servítky s jednou z mých chráněnkyň a asi se z toho ještě nedostala." poukázal na Zu, která stála opodál svého stádečka a těšila se z pohledů závistivých žen, které se modlily, aby je jednou Torman měl rád tak jako ji. "Je pro mě moc zajímavá. Beru si ji." řekl a střelhbitě mě otočil, že jsem skoro nestačila zareagovat, a zaryl své zuby do mého krku. Spirálka se náhle změnila v zelenavou barvu, ale než jsem se řádně stačila rozkoukat, byla už jsem mezi dveřmi a odnášena v jeho náručí daleko odtud. Teprve cestou do jeho vily, jenž se ani nemohlo nazývat vilou, neboť to byl palác krásnější, než kde který, co jsem kdy viděla, jsem si ho prohlížela. Měl šedivé vlasy a velké brýle. Usmíval se a pod fousy si něco mumlal. Propadlé tváře, vychrtlé tělo. Zřejmě musel zažít více hrůzy a více bolesti, či ho poznamenala nějaká nemoc? Nevěděla jsem. Občas se usmál, pohladil mě po hlavě. Byli jsme tu. Přejížděl mi záda jemnými doteky a odnášel mě nahoru do ložnice. Prošli jsme kolem bohatého služebnictva, které se hluboce uklánělo a kolem několika lidí, u kterých jsem si nebyla jistá, zda-li nemají být další večeří. Položil mě na postel a strhnul mi šaty. Okno bylo dokořád a měsíc mě ozařoval. Tak krásná bílá barva. Nikdy jsem neviděla své tělo na přímém světle. Díval se na mě a prohlížel si mě. Nevěděla jsem co se bude dít a v mysli jsem si přehrávala svůj život. Od dětství, vlků, školy, otce, Tormana a teď Raka. Bylo mi jasné, že už svou matku nikdy nespatřím. Bylo mi jasné, že teď někde po tajmu brečí. Ale uvidím ještě někdy svého otce? Myslí si, že jsem teď u Tormana, ale já jsem přitom někde výš, někde naprosto jinde. "Uvidím ještě svého otce?" problesklo mi hlavou a svou myšlenku jsem nechtěně řekla nahlas. Neodpověděl. Tvářil se jako by přeslechl. Díval se na mé tělo a jeho propadlé tváře a kosti zářily na měsíčním svitu.
 


Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 4. května 2012 v 19:12 | Reagovat

chudák holka, příběh je skvělý a dechberoucí :D děj má rychlý spád nikde žádné zbytečné okecávání

2 Kukí Kukí | Web | 10. května 2012 v 14:45 | Reagovat

Chci pokrááááčko *-* Strašně ráda čtu tvoje povídky...vždy se do nich vžiju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama