Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Květen 2012

Vězněna

31. května 2012 v 11:23 Vlastní tvorba
Promnula jsem si oči a hbitě vyskočila z postele. Dveře byly zamčené a odpovědi na mé otázky zůstaly utajené. Postel byla pokryta černou dekou a lehce namodralé povlečení krásně vonělo. Naproti byla ještě jedna postel. Černá jako temná noc. Mezi postelemi byl stolek ze světlého dřeva s knížkami a připravenou snídaní. Naklonila jsem se tím směrem. Vůně kávy se linula po celé místnosti, šedý koberec nepříjemně píchal do bosých nohou a na kaštanovém závěsu bylo poznat, že už leccos pamatuje. Vypila jsem šálek vlažné kávy, uždibla jsem kousek veky a zamířila do koupelny, abych smyla hrůzu včerejší noci. Pootevřela jsem nažloutlé oprýskané dveře a zasunula se dovnitř. Snažila jsem se příliš nerozhlížet, ale malé špinavé umyvadlo mě skutečně klidnou nenechávalo. Zalezla jsem do sprchy, namydlila se a nechala po sobě stékat mýdlovou vodu. Nevím, jak dlouho jsem tak stála. Hlava mi duněla a já se těšila, ale zároveň i obávala, příchodu svého věznitele. Odraz v zrcadle. Obojek na krku. Zachumlala jsem se do zrzavého měkkého županu,zalezla do postele a nevěděla, co bude zítra.

Každodenní šálek otrávené kávy

28. května 2012 v 21:32 Každodenní povídání
Víte co? Řekla bych, žeje to snad smůla, co se mi lepí na paty. Možná bych neměla nic řikat a měla bych jen kejvat a usmívat se a mávat. Já se na to můžu vysrat! Když si do prdele konečně připustím, žže jsem s někým šťastná, tak příjde takovej šok. A víte co? Já už se NIKDY NEZAMILUJU. Nikdy doprdele! Vždycky když si někoho oblíbím nebo někoho začnu mít ráda, tak se pak něco stane. Nějakej zlom, změna. Ten člověk se se mnou přestane bavit, protože ho nudím, ale on je vlastně ve skutečnosti TICHÝ pořád, tohle byl jen omyl. Nebo se bavím v telefonu a omylem něco řeknu a to už je zase keců "Ty mi nevěříš." krucinál krucinál krucinál! Nevím ejstli se mám mlátit, řezat, vztekat nebo brečet. Lepší je si nepřipouštět, že jsem šťastná, protože když si to připustím následuje zklamání. Radši budu celý život v depresi. Tak, teď jsem se rozhodla!! Konec s nějakou dobrou náladou a štěstím! Ponořím se do temnoty!!! Nazdar.

Necítím

22. května 2012 v 8:36 Každodenní povídání
Jste spokojeni?? Teď jste všichni spokojeni?? Vyštvali jste mě! Přišla jsem k Vám, protože jsem chtěla někam patřit. Muži ze mě viděli jen budoucí kořist a ženy urputně žárlily, jakmile jsem se jen přiblížila. NIKDY! Opakuji nikdy jsem nikomu nikoho nepřebírala. I kdyby byl vztah na blížícím se rozpadu, nikdy bych nikoho neodváděla. Tak proč? Byla to teda slepá závist mému mladistvému věku? Závist vůči tomu, jaká neposkrněná jsem? Přišla jsem tam, abych našla přátele stejného zájmu. Přišla jsem tam, abych zapadla. A vy jste mi nedali vůbec žádnou šanci! Odkopli jste mě jako kus hadru a pak jste mě ještě nechali na pospas JEMU. Všichni to o NĚM víte a nikdo mi neřekl, na toho si dávej pozor. Zamilovala jsem se, to ano, ale pakliže by kdokoliv cokoliv řekl, znejistila bych a dávala bych si větší pozor. Proč jste mi nedali šanci?? Proč jste mě nechali přijít, bojovat neúspěšně o vaši přízeň a pak mě dali napospas tak velké šelmě? Proč jste mi zkazili všechny sny a iluze, které jsem o Vás měla?? O dokonalém rodinném prostředí. Rodinné prostředí? Rodinné prostředí?!? Ano, rodinnému prostředí bych to přirovnala, pakliže na mě můj otec zrovna útočí a každý se s každým hádáme nebo toho druhého pomlouváme nebo ho ignorujeme. To je prosím to slavné RODINNÉ PROSTŘEDÍ. Až se nad touto myšlenkou musím ironicky zasmát. Zničili jste mě. Postupně jste mi vzali všechny naděje a sny, že ve Vás přeci jen něco dobrého zůstalo. Tato zkušenost mi vzala tak mnoho. Vzala mi lásku. Opravdovou, protože jsem v naivní poblouznění vyštvala a opustila člověka, kterého jsem milovala, abch padla do náručí té šelmy. Vzali jste mi naději. Vzali jste mi sny. Vzali jste mi CIT. Už necítím vůbec nic. Jen bolest a zklamání, které jsem našla ve Vás. To byl Váš cíl? Prčo právě já? Všechny nováčky jste vzali, s otevřenou náručí je vítali. Neřekla jsem nic. Neudělala jsem vám nic. NIKOHO jsem NIKDY nepomluvila, ačkoliv ta šelma snad řikala něco jiného. Chtěla jsem si získat Vaši přízeň zpátky, když jsem se snažila vyhrabat z těch sraček, do kterých mě před půl rokem vyvrhnul. Ale teď, v pátek jsem si uvědomila, že pro Vás neznamenám nic. Uvědomila jsem si, že ani nchci znamenat. Proč bych měla potřebu znamenat něco pro bandu zlých, sobeckých a odporných lidí, kteří do Vás koupnou, když právě voláte o pomoc?? Je mi jedno kdy. Je mi jedno jak. Ale volám po pomstě. Volám po odplatě. Volám po klidu v mé duši. Ať si teď čtenář myslí cokoliv, já se potřebuju pomstít, potřebuju dostát nějakému zadostiučinění, abych došla klidu.

Jsem zrůda, odporná sama sobě..

21. května 2012 v 20:40 Každodenní povídání
Pokud bude trpět on, ukojí mě to na nějakou dobu. Ale já toužím zničit jinou šelmu. Tu, která ze mě udělala to, co jsem. Zrůda.. Jsem zrůda. Odporná sama sobě. A nejhorší je, že se z toho nezvládnu vyhrabat. Je to jen otázka času, než se proměním úplně a naprosto celá. Než se ztratím v pomstě a myšlence, že jednou bude trpět tak, jako jsem trpěla já. Zničím ho. Zničím! Ikdyby za to měl padnout i můj život.


Čína má talent

21. května 2012 v 9:24 Střípky z Asie
Malý chlapec zpívá o své zesnulé matce... k tomu není potřeba dalších komentářů...snad jen čtěte titulky a poslouchejte..


Znepřátelené rody poslední část

10. května 2012 v 17:09 Vlastní tvorba
Poslední a nakonec trochu jiný konec, než na který jste zvyklí a který jsem původně plánovala. Nekopírovat. Budu čekat na Vaše názory a myšlenky. Tolik jsem se změnila. Postupným psaním tohoto příběhu jsem se z nevinné stala zlou. Jsem špatná?

Jsem ve snu??

9. května 2012 v 19:51 Každodenní povídání
"Jsem ve snu??" Zněla moje první slova, když mě můj nově získaný přítel (ve smyslu kamarád) zavedl chodbou do další chodby kongresového centra ve výstavišti v Brně. Nevěřila jsem svým očím. "Až tam příjdeš, uvidíš, že jsi mezi svými." řikal mi ještě ve vlaku a skutečně. Tolik cosplayů, anime nadšenců, zahraničních hostů, přednášejících, bohatý program, že jsem stejně nestihla vše, co jsem chtěla. No skutečně, nebýt toho, že to skončilo, z ANIMEFESTU by mě nikdo nedostal. Kdo z Vás tam byl téže? Musím ještě veřejně poděkovat svému "ubytovacímu" zařízení :) Děkuji Ti a však ty víš, zase se stavim :)) Ráno jsem vstávala, večer pozdě jsem se vracela. Na přednášku Hentai jsem musela ukázat občanku, abych dokázala, že mi bylo 18 a že tam fakt můžu. Přivezla jsem si hromady zážitků, spousty suvenýrů, nové přátelství a další splněný sen. První byl Cirque du Soleil, druhý byl Animefest. Teď už chybí jen třetí přání ke štěstí a bylo by vše dokonalé. V neděli po skončení Malého divadla Kjógenu a zároveň ukončení Animefestu jsem ještě zůstala v Brně a vracela se v pondělí EC v 13:40 (který měl zpoždění 10min). Ale proč Vám to vlastně řikám. Dívali jste se v pondělí na Televizní noviny? Spjato s koncertem Metalica tam byl zmíněn i vlak plný fanoušků, kteří zřejmě nestihnout svůj vysněný koncert. Seděla jsem v tom vlaku. Kolem půl 4 ve stanici Uhersko vlak rozpůlil auto(ve kterém naštěstí nikdo nebyl a policie snad ani do teď neví, jestli tam řidič dal auto záměrně nebo jestli měl opravdu tak závažnou poruchu, jak tvrdil). Televize, policie, hasiči. Běžel jeden průvodčí, druhý...pak běželi zpátky a křičeli, že hoří lokomotiva a že máme všichni vyskákat z vlaku. Paráda. Čekat do 6 hodin, než nám přistaví POUHÉ 2 autobusy, do kterých se nevešla ani půlka toho narvaného vlaku. Organizace ČD opravdu bravůrní (ach ta sladká ironie). Opravdu by mě zajímalo, co se dále dělo s ostatními pasažéry, když autobusy, které nás dovezly do stanice Moravany a ze kterých jsme všichni naskákali do vlaku se pro zbytek již nevrátily. A to kdyby mě postihla jen tato kalamita, ale o čarodkách se mi podařilo zlikvidovat a údajně snad zavirovat počítač, takže jsem přišla o všechna data a včera, když mě kamarád nabídnul, že mě sveze lokomotivou, tak se mu tam dokonce něco rozbilo a platí(on naštěstí ne, pojišťovna) šílenou pokutu. Tvrdil teda, že já jsem opravdu nic neudělala, ale člověk nikdy neví. Měla jsem z toho trošičku nervy, kord, když mi řikal, jak tu práci miluje a že o ni možná příjde. Naětěstí se tak nestalo. Takže tak. Možná bych se radši neměla pohybovat kolem eletrických a mechanických a dalších zařízení, aby to kolem mě nezačalo bouchat a rozbíjet se. Třeba vyzařuju nějaké negativní vlny?? :)) A děkuji všem, kdo si přečetl Znepřátelené rody. Děkuji.