Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Znepřátelené rody poslední část

10. května 2012 v 17:09 |  Vlastní tvorba
Poslední a nakonec trochu jiný konec, než na který jste zvyklí a který jsem původně plánovala. Nekopírovat. Budu čekat na Vaše názory a myšlenky. Tolik jsem se změnila. Postupným psaním tohoto příběhu jsem se z nevinné stala zlou. Jsem špatná?



"Povídej mi něco o sobě." vypadlo z něj najednou bez přemýšlení a já se nadechla a spustila svůj dlouhý příběh o matce, otci, příteli, který se stal vlkem a kamarádce, kterou jsem zanechala v upíří škole a která tak chtěla být Tormanovou vyvolenou. Vyprávěla jsem o své dětství, o vlčích kamarádech o kterých jsem ovšem nevěděla, že jsou vlci. Poslouchal s napětím každé mé slovo a mě najednou začaly téct slzy. Myslela jsem, že upíří nebrečí, ale já brečela jak želva, mohu-li však použít toto přirovnání. Objal mě a jeho doteky mi pomohly se uklidnit. Cítila jsem se dobře, cítila jsem radost, cítila jsem samé dobré pocity a to všechno vyzařovalo jeho objetí. Bylo to zvláštní. Stále jsem byla nahá, ale nepřipadala jsem si tak. Chtěla jsem tak být, protože jsem se cítila svobodná a cítila jsem se tak čistá a šťastná. Jemně přejížděl mé navlhlé pohlaví a vztyčené bradavky. Svléknul se a ulehl vedle mě na postel. Objal mě a přikryl peřinou. A tak jsme usnuli.
Ráno jsem se probudila uplně nahá vedle Raka a napůl nevěděla, co se stalo. Cítila jsem se tak dobře. Oblékla jsem se vykoukla na chodbu. Celá zářila a člověčí služebná právě vytírala podlahy. Lehce jsem přeskákala mokré fleky, které ještě nestačily uschnout a naklonila se k ní. Zamrazilo ji a celá zbledla. Cítila, že jsem tu nová a nebyla si jistá, jeslti ji budu chtít ublížit. Poklekla a dívala se do země. Měla zavřené oči. "Co to děláš?" podívala jsem se na ni tázavě a nechápala jsem. "Babička mi jednou řekla, že to bolí míň." šeptla si spíše sama pro sebe a zvedla hlavu. Cítila jsem její proudící krev a bylo to lepší než nějaké syrové maso několik dní uleželé v lednici. Nakláněla jsem se s ní. Připadala jsem si tak šťastně, ale zároveň, jako bych porušovala všechny své zásady. Slíbila jsem si přece, že nikdy neublížím člověku. Najednou se prudce otevřely dveře a v nich stál Rak. Byl oděný v nádherném tmavě modrém plášti jako sama noc. "Sáro!" rozeznělo se chodbami a já se těsně zastavila před jejím krkem. Zvedla jsem oči a viděla jsem Raka, jak se na mě dívá káravým pohledem. Hlava se mi vzpřímila a já přeskákala zase k němu. Předtím jsem ještě mladé člověčici zuašeptala do ucha, počkej tu na mě. Stála jsem u něj a dívala se na něj. "Ano Pane?" "Tady se bude jíst až já řeknu." "Chtěla jsem ji jen pomoc od toho nekonečného utrpení, kdy ji kdo sní." "Ticho." řekl a já sklonila hlavu jako trestanec. "Nech nás." křikl chodbou na dívku klepající se strachy, která opatrně vstala a odcházela. "My je nejíme. Pouze, když už je jejich maso na tak špatné úrovni, že by se mohlo zkazit. Tohle je mladá a krásná dívka. Ty necháváme pro hosty." zašeptal mi do ucha a mé oči se zbarvily do běžné barvy. "Mám takový hlad." usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Chytil mě kolem ramen a odváděl do jídelny. Jen mávl rukou a celá jídelna se osvětlila svíčkami červené barvy. Sedl si a mě posadil na druhou stranu dlouhého a úzkého jídelního stolu. "To je mé soukromé." kývl hlavou po celém prostoru. "Tady jím já a mé slečny." usmál se na mě a hned dořekl "Ale momentálně si má jediná." Nějaký mladík přinesl mnoho krvavého masa a krve pro naše potěšení. Byl ustrašený a zdá se, že tu byl nový. Když odešel, nadechla jsem se a vyslovila onu otázku. "Kde se tu berou lidi?" řekla jsem trochu hlasitěji, aby mě bylo přes vlekou místnost slyšet. "Jo člověčina? Otroci? Kupujeme je, či nacházíme. Je to dobré krmivo hlavně pro hosty a také dobrá pracovní síla." "Ale slečna řikala, že tu byla i její babička." "Babička? To se asi pleteš." "Řikala jí, že má kleknout, sklonit hlavu a zavřít oči." "Ach tak, to je ta žena, co nám ji sem prodala. Taky pěkná babka, zdá se. Spíše ježibaba. Kdo by poslal vlastní dítě na smrt, že?" dořekl a zabodl své zuby do krvavého masa. Cucla jsem si lehce trochy krve a pokračovala v rozhovoru. "Nemohli bychom ji pustit?" Zaskočilo mu a krev se rozlítla přes půl stolu. "Co prosím??" podíval se na mě s pohledem takovým, že jsem snad v jeho očích musela vypadat jako blázen. Zrovna procházel ten nový mladík a tak ho chytil pod krkem a podíval se na něj. "Co myslíš chlapče, chceš pustit? Chceš odsud pryč, založit rodinu a tak?" svíral mu krk tak silně, že ho málem udusil. Mladíček jen kývl hlavou a když ho pustil, sotva popadal dech. "Oni odsud nechtějí, chápeš? Koupili jsme je a vyškolili. Jsou s tím smíření. Navíc zítra přijede můj dlouholetý přítel Gabrius a ten si pochutná." Lehce kopl do člověčiny a pak mě mávnutím ruky přisunul k sobě. "Ale tobě se nic nestane Alíku, neboj. Nemusíš to ani vidět." pohladil mě po vlasech a odváděl zpátky do ložnice. Jeho styl byl krutý, ale přitom pro upíry z jeho stádečka byl naprosto dokonalý. Svlékl mi šaty a položil mě do postele. "Zůstaneš tady, musim si jít ještě ěnco zařídit ano? A nesmíš vyjít z tohoto pokoje." políbil mě a odešel. Zůstala jsem ležet a přemýšlela jsem o sluečním svitu, které už nikdy neuvidím. Nerozpadala jsem se na slunci, tak jak se tvrdí v různých pověstí, ale pálilo mě z něj celé tělo. Utopila jsem svou hlavu v myšlenkách, když se tu náhle zase objevil. Svlékl se a ulehl vedle mě na postel. Začal mě líbat, což jse nečekala a tak mé překvapení bylo o to větší. Lehce se dotýkal mého těla na tak správných místech, že mé vzrušení sílilo. Hladil mě, objímal, pod jeho doteky jako by se tělo zase rozehřálo. Miloval se se mnou a já na tu chvíli byla šťastná. Pořád mě ale v mysli trápily vzpomínky na předchozí životy. Když jsem se probudila druhé ráno, spíše druhou noc, někdy si neuvědomuji, že jsem upír, měsíc nádherně svítil a on ještě spal. Vstala jsem a opatrně vykráčela ze dveří. Byla tam opět ta služebná a jako každou noc vytírala podlahu, jako by se snad mohla za ten den zamazat. Podívala se na mě s vyděšeným pohledem a okamžitě uklekla. Přemýšlela jsem co dělat a na chvíli jsem se opět utopila ve svých vzpomínkách. Myslela jsem na matku a mé vlčí pudy se najednou probudily. Má kůže zbělela tak, jako to dělala při přípravě k útoku. Oči z rudly a z mých netů se najednou staly drápy. Postavila jsem se na všechny čytři a zaujala postoj útočného vlka. Dívka se vylekala a rozeběhla se pryč. Ucítila jsem pach její krve a rozeběhla jsem se jejím směrem. Běžela jsem za ní a slyšela její křik. Skočila jsem po ní a ona jen zalapala po dechu. "Prosím, ne." brečela jako by si snad myslela, že se mi může bránit. Zakousla jsem se do jejího krku a vytrhla jí kus masa. Postupně, jako zvíře jsem roztrhala její tělo a vzala si z něj veškerou svou potřebu. Nebyla to jen krev. Snědla jsem její maso a roztrhané tělo se válelo po zkrvavené podlaze. Ohlídla jsem se, protože jsem ucítila další krev. Stál tam ten mladík a díval se na mě jako na větší monstrum, než si myslel, že jsem. Všude kolem se hromadili upíři a upírky, které jen vyděšeně dívali co se děje. Vlasy se mi naježily při tom zvuku. Bylo to tak bolestivé pískání či pištění, ale jako bych ho slyšela jediná. Ohlédla jsem se a uviděla Raka. "Sáro, dost!" řekl a já se otočila směrem k němu. Dívala jsem se na něj a cítila jsem z něj jen dobré vzpomínky. Vybavila jsem si svého otce a cítila, jak padám. Zmenšovala jsem se do původní velikosti upíra a když jsem byla tak malá, pakliže by se tomu dalo řikat malá, protože jsem měřila skoro dva metry, jsem omdlela. Probudila jsem se, jak jsem se dozvěděla od jedné z upírek asi o pět hodin později. Byla jsem zavřená v kleci jako nějaké mostrum a Rak se na mě díval. "Já jsem nechtěla, Nevím co se to stalo." podívala jsem se na něj provinile a ucítila na svém těle ještě stopy krve nebohého děvčete. "Ale já vím. Nebyla to tvá chyba. Tvá matka tě očarovala. Postaráme se o to a budeš v pořádku." usmál se a pohladil mě po vlasech. Ostatní se přidali k jeho bezstarostnému úsměvu, ačkoliv, jak se zdálo, věděli moc dobře, co bude následovat. Jejich oči mě neuklidnily. "Jak jako postaráme?" "Postaráme. To není věc, která by tě měla zajímat." usmál se a ostatní se taktéž zasmáli. Najednou jsem uslyšela něčí křik a poznala hlas své matky. "To je moje máma! Pusťte mě!" začala jsem křičet a snažila jsem se vyprostit z klece. "Připravte oheň a veškeré potřebné věci. A odneste mou milou Sáru v té kleci do mé ložnice. Za chvíli už bude po všem." dořekl a podíval se na mě, jako by soucítil. "Co chcete dělat? Pusťte mě povídám!" a mé tělo zbělelo, ale oči ještě nezrudly. "Dělali jsme to mnohokrát, pomáhá to. Zničíme tvou matku a tím zničíme tvé vlčí geny." dopověděl, ale to už jsem byla odnášena pryč. Opět jsem zaslechla její křik. "Prosím nechte ji. Já Vám slibuju, že už se nic takového nestane. Nenapadnu už jediného člověka tak jako předtím." křičela jsem, ale to už se dveře ložnice zavírali a dva mladí upíři mě hladili po vlasech. Křik se rozléhal přes celou chodbu až k ložnici a já brečela. Slyšela jsem mamku jak trpí a nevěděla jsem co jí dělají. Proměnila jsem se zpátky ve vlka a rozrazila klec. Má ruka byla raněná a já vyčerpaná z boje, ale přesto jsem se rozeběhla za matkou. Rozrazila jsem dveře a našla ji ve velké síni. Byla uprostřed připevněná na velkém sloupu, kolem kterého hořel oheň. Všimla jsem si otisku na jejím holém krku a hrůzu v její tváři. Ještě dýchala. Spatřila jsem na jejích rukách ostré drápy a podívala se na ty své. Pomalu se ztrácely. Popošla jsem, abych se podívala do zrcadla. Vlasy se zklidnily. Kůže byla bílá a oči pořád rudé. V tu chvíli, jako by mě něco podlo. Ucítila jsem bolest, která trvala tak krátce. Podívala jsem se na matčino tělo. Byla mrtvá. A mé vlčí geny taky. Rozbrečela jsem se. "Moje matka." "Už je dobře. Už je dobře." přišel ke mně Rak a hladil mě po vlasech. Chytl mě do náruče a odnášel pryč. Položil mě na postel do ložnice a opět mě hladil a dotýkal se mého těla. "Už je jí dobře. Věděla, že se musí obětovat, abys mohla normálně žít. Vlky si byla vyhnána a kdybychom ji nezabili, byla by si vyhnána i námi. Zemřela, aby si mohla žít. Rozumíš mi Sáro?" podíval se mi do očí, které už zase dostaly běžné odstín. "A hned zítra se staneš jednou z nás. Projdeš celým rituálem. Už jsem se tak rozhodl. Navíc bych tě rád rituálně přijal za svou." mrknul na mě a usmál se. "Tak už neplač." a já mu úsměv oplatila a objala ho. Kdyby to neudělal, vyhnali by mě. Potulovala bych se po světě a utíkala před těmi i těmi. Neměla bych rodinu. Neměla bych život. Musela bych si ho nakonec stejně vzít. "Pane?" "Ano moje milá Sáro?" a já neodpověděla a místo toho ho políbila. Cítila jsem každý jeho dotek a po předehře jsme se spolu opět pomilovali.
"Je čas." "To už je ráno?" "Ano moje milá Sáro, pojď, vstávej. Dnes tě přijmu za svou." a vstal a oblékal se do černého pláště se zeleným znakem. Na kraji postele jsem již měla připravený svůj a tak jsem do něj, tak jak jsem byla, nahá a bosky vklouzla. Byl stejný jako jeho. Dotkl se mé chladné dlaně a pak mých rtů. Cítila jsem jeho doteky a chtěla jsem se milovat, ale bylo tu něco, pro mě, důležitějšího. Kráčeli jsme chodbou, on jako první a já tři kroky za ním. Mladá upírka nám běžela naproti. "Tak tady jste. Pojď Sáro." a chytla mě za ruku a vláčela pryč. Utíkala dlouhou chodbou někam daleko a já za ní cupitala jako komorná. "Kam běžíme?" "Už tam budem. Musíme tě nezdobit, tohle je vzácná chvíle. Dnes získáš život." "Život?" "Dnes tě přijme za svou. Staneš se pravou a vzácnou. Poběž." a rozrazila dveře, ve kterých jsem viděla další tři upírky. "Vám to teda trvalo." řekla jedna z nich a svlékla mě z pláště. "Moc krásná. Trochu tomu pomůžeme." řekla a jemně se dotkla mých bradavek. Postavily se a ona je natřela nějakou černou barvou. "Když uschne, tak ji smeješ až společným milováním." "Ale to je jen pověra. Nikdo vlastně neví, kdy opadne." "Houbi pověra! Jen ať to vyzkouší." "Nehádejte se." skočila jim třetí do řeči. První žena se dotkla mého krku a kolem spirálky naznačila černý stín. Poté si mě několikrát otočila a přikázala, abych se rozkročila. Nakonec mi černou barvou pomazala i mé přirození. "Je připravena." a usmála se a podala mi zpátky můj plášť. "Tak obléct. Obřad za chvíli začne." a já se poslušně navlékla zpátky do pláště a připadala si jiná. Tak sametová.
Otevře se těžké rudé dveře a já v nich stála. Všichni upíři stáli v kruhu a měli přes hlavy kapuce. Uprostřed nich stál Rak. Poznala jsem ho podle pláště se zeleným znakem. Nevěděla jsem kudy jít, ale ani jsem vědět nepotřebovala. Ode mě až k Rakovi upíři vytvořili chodbičku a chytili se za ruce. Šla jsem k němu jako nevěsta k oltáři. Vlastně to tak i vypadalo. Všichni se mi klaněli a já se pořád dívala jen na něj. Brýle a propadlé tváře a já tu od teď s ním zůstanu na vždy. Nevěřila jsem. Pomalými, ale jistými kroky jsem došla až k němu a on se dotkl mé ruky. Hodinu na to všichni přítomní upíři kromě nás dvou říkali verše, kterým jsem nerozumněla. Rozumněla jsem však jedné velmi podstatné věci. "Sáro. Budeš mou?" "Ano můj Pane." a kolem nás se rozzářil nádherně tmavě zelený kruh a jeden z upírů nám donesl víno. "Pijte až do dna." řekl a podal nám pohár. Rak se napil plným douškem a na mě zbylo už jen málo. Dotkla jsem se rty poháru a vypila zbytek obsahu až do poslední kapičky. Rozepl knoflíček na mém plášti a ten po mě okamžitě sjel dolů k zemi. Teprve nyní jsem si všimla otevřeného okna. Svit měsíce mě celou ozářil a já byla nádherná. Dotkl se jemně mých černě natřených bradavek a sjel dolů k mému přirození. Otočil si mě k sobě zády a jemně se mě dotýkal. Byla jsem tu jen pro něj. Nezajímaly mě cizí pohledy. Najednou existoval jen já a on. Dotýkal se mě a já cítila štěstí, jaké jsem necítila už věčnost. "Teď jsi má." zašeptal mi a já se propadla v myšlenkách rozkoše.
 


Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 18. května 2012 v 19:41 | Reagovat

teda takový konec jsem vážně nečekala, ale bylo to pěkné :D

2 Kukí Kukí | Web | 24. května 2012 v 12:06 | Reagovat

Tak za 1. špatná nejsi ;)
A za 2. Wooow...parádní zakončení :) mám opravdu ráda, jak píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama