Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Červen 2012

The Gazette

30. června 2012 v 20:57 Střípky z Asie
Vím, že jich je všude hodně, ale vzhledem k tomu, že kluky, hlavně Reitu, mám taky ráda, pokládala bych si za čest, aby pár jejich písniček mohlo také zdobit můj blog :)


Dodatek ke článku "Pojďme něco spáchat" aneb Blog-sraz :)

25. června 2012 v 15:53 Každodenní povídání
Teda..je nás zatím sice pomálu, ale i přesto jsem nečekala, že byste do toho šly(všimla jserm si, že jsme jen ženy) :) Ještě bych ráda podotkla k poznámce, kterou napsala Kukí, že bychom se mohly setkat pouze na jeden den. Možné to je, finančně možná reálnější, ale má to jeden háček. Předpokládám, že budete všichni rozsetí po celé republice, tudíž bude chtít najít nějaké vhodné místo. Uvědu příklad : Já to mám do Prahy přes půl hodinky cesty, ale do Brna téměř tři, proto jet do Brna na otočku je pro mě nereálné a tak trochu "psycho" :D Samozřejmě chápu, že hodně z Vás prostě třeba na celý víkend nemůže, ale můžete třeba z pátka na sobotu, ze soboty na neděli.. Proto mám pro Vás, než se začneme detailněji a na jisto dohadovat, pár otázek. Prosím, abyste mi na ně odpopvěděly a poslaly na email. Všechny informace, ačkoliv se nebudu ptát na nic, dle mého názoru teda, osobního, budou u mě jako v truhle, proto radši na email, abychom se nemusely tak vyzrazovat na blogu :)

1. Přezdívka
2. Reálné jméno (pouze křestní)
3. Věk
4. Město, vesnice odkud jsi - kvůli tomu domlouvání místa, aby to nikdo neměl daleko
5. Čas - tj. můžeš ze soboty na neděli nebo z pátka na sobotu nebo celý víkend nebo raději jen na otočku?
6. Doba, kdy rozhodně nemůžeš (první týden v červenci nebo 2. víkend v srpnu...atd - dovolené, dlouhá pracovní doba či cokoliv dalšího co už máš jako tutovku)

Odpovědi na otázky mi prosím zasílejte na sofie585@gmail.com :) a já, abyste mi trochu věřily Vám klidně pošlu své reálné jméno, věk i přesné město odkud jsem :) A snad to teda nějak vymyslíme :)

Takový nápad - pojďme něco spáchat :D

19. června 2012 v 21:59 Každodenní povídání
Víte...bude to znít trochu jako šílenost. Před pár dny jsem šla k mé milé zlaté Kukí a našla jsem u ní, že jsme se vlastně my dvě osobně poznaly! A víte co? Bylo to skvělé a rozhodně bych neměnila. Kukí je skvělá holčina :) Ale tak mě napadlo. Co třeba něco spáchat? Jako..více lidí co se neznáme? Jako tlupa? Napadlo mě spojit to trochu s kulturní akcí a vyrazit třeba do Krkonoš. Dokonce už jsem přemýšlela, kde bychom mohli být. Já vím, je to prostě šílená šílenost :D ale já si myslím, že je to fajn. Kukí je moje velká skvělá sestřička a věřím tomu, že i vy ostatní jste fajn, podle toho, co u Vás denně čtu na blozích. Třeba o prázdninách, na víkend, aby pracující nemuseli zameškat. Nebo na prodloužený víkend. Co si o tom jen tak nezávazně myslíte? :D Ev. kolik z vás by do toho šlo? :D Pište do komentářů, jinak pojedem jen my s Kukí :D

Parov Stelar

15. června 2012 v 11:06 Zaujalo mě
Spojil se mi s jedním člověkem a hlavně pěknými vzpomínkami :)



Krása je pomíjivá, ale duše zůstává..

14. června 2012 v 22:37 Každodenní povídání
Celou dobu ze mě akorát dělal blbce. To nic...špatný den...ale kdy u mě není, že??

Co? Kdy? Kam a hlavně proč?

11. června 2012 v 4:07 Každodenní povídání
Jako by ze mě vyprchal život. Jako by mi ho někdo vzal. Zažila sjem perfektní chvíle mého života a těším se na další. Bojím se, že další nebudou. Zkouším si staré sebepřesvědčování a hledání nových šťastných dnů, které nastanou. Vím, že nastanou. Dokonce už je jeden i naplánovaný. Hledám pozitiva na zítřejším ráni a přemlouvám se jít do školy. Kdybych se rozhodla nejít, nepůjdu. Když půjdu, půjdu. Moji rodiče ví, že já si dělám co chci a že mi prostě nezabrání. Když sjem vstávala každé ráno a chodila na vlak, který mě odvezl do školy, myslela jsem na něj. Modlila jsem se za každé taneční kdy ho uvidím a vždycky jsem se tak zasněně dívala na hasičárnu. Dodávalo mi to sílu. Vždycky jsem se dokázala povzbudit, říct si "Tak, teď to udělám, protože tohle." Ale najednou...to bylo před třemi lety.. a teď? Nejbližší učení mám až na pátek. Zítra ráno máme supla. Proč tam teda jít? Já vím, je dobré tam jít, zaměškané hodiny a tak. Minulý rok, když jsem se vrátila z praxe, jsem se vrátila taková nabuzená životem, vydat ze sebe do konce školního roku to nejlepší. Teď jsem vyčerpaná. Rozlámaná. Protivná. Jako bycvh ztratila jiskru. Jako by mi chybělo něco, proč zítra vstát. Odpověď, povzbuzení a pomoc by mi snad mohl dát můj "strýček" přezdívka, nechci jmenovat , ale ten se momentálně taky schoval daleko od příšerného internetu. Celý den jsem tu proseděla. Myslela jsem, že si dodám nějakou jiskru. Připravila sjem se do školy. Napsala proslov. Dočetla knihu. Obraz Doriana Graye. Rozkoukala film. Něco mi chybí. Co?? Já to nevím. Co? Furt se utápím v myšlenkách a nikdo mi nedá odpověď..

Našla jsem se?

10. června 2012 v 12:12 Každodenní povídání
Proč to všechno, co bylo tak krásné muselo skončit a já se musela vrátit min. na 3 týdny zpátky domů? Středeční a čtvteční večer byly, i přes přiskříplý nerv a následný mrtvý prst, který mám do teď, jedny z nejlepších večerů v mém životě. Ikdyž člověk, díky kterému byly tyto večery takové, jaké byly, řekl, že jsem byla vynervovaná a že jsem se dostatečně neuvolnila. Mohlo by to být lepší, než to bylo? To bych si ale přála, aby to už nikdy neskončilo, neboť i tohle byl jeden z mých skvělých zážitků. Našla jsem se?