Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Prosinec 2012

Relaxing Celtic Music - Evening Breeze

29. prosince 2012 v 20:37 Zaujalo mě
Přiznávám...není Vánoční...ale nádherně se při ní relaxuje :)


Charakteristika - Setkání se zajímavým člověkem...

25. prosince 2012 v 17:55 Vlastní tvorba
...který na vás silně zapůsobil...charakteristika resp. pokus o ni.., která může působit trochu rozpoluplně, protože já sama nevím, jestli jsem na něj naštvaná nebo ho lituji...čtěte..dozvíte se.. :)

Stěhuju se!

18. prosince 2012 v 20:42 Každodenní povídání
"Zavři oči a otevři mysli.. Co vidíš?" A co vidím já? To, že ze mě bude brzo cvok. To není vtip. Jeden lepší než druhý a já jsem ráda, že se jaktakž držím. Prostě to na sobě poznám. Ale je to k nevíře. Nečekala jsem, že to bude tak blízko. Vlastně jsem si do poslední chvíle nebyla jistá, jestli to udělám. Když jsem se pro to rozhodla, všichni nejdřív šíleli a pak se všichni chovali tak kladně, aby mě přesvědčili zůstat doma. Pak si zase mysleli, že přeháním a že to je nějaké moje gesto. Ale já znám ty přetvářky. Dneska jsem se definitivně rozhodla a začala balit. Já neřikám, že to bude lehké. Musím si najít nějakou práci na víkendy, na cestu, jídlo. Pořád si nemůžu tak nějak představit, že už doma nebudu doma. Dívám se na ty dvě menší krabice, vyklizenou polici od svých cdček, batoh narvaný k prasknutí a otevřenou skříň, ve které zvažuju, co je třeba všechno vzít. Bude to těžké. Pro mě. Pro mámu. Vlastně jen kvůli ní jsem celou dobu váhala. Ale budu za ní chodit. Myslím si, že se tím náš vztah i utuží. A možná se zlepší i ten její s tátou. Já nevím. Vlastně jsem enčekala ani, že bych takovou nabídku mohla dostat. Velmi si vážím člověka, který ačkoliv se tváří, že na mě nespěchá mě už představil svému synkovi a své mamince :D Není to ironie? Taky se tomu tak trošku směju. Někdo, kdo mě zná tak krátce a tak se mnou počítá. Ale moje žárlivost a nálady. Vydržíš to? Zvládneš mě? Dokáže mě někdo milovat takovou, jaká jsem, nebo sjem na to příliš nezkrotná?

Smyslná melodie

16. prosince 2012 v 19:27 Vlastní tvorba
Krev stékající po tváři se ani nedala srovnat s bolestí, kterou prožívala. Nebolela jí rána, která ji pomalu ale jistě zabíjela, ale srdce, že ji opustil. Možná jí neopustil. Možná to byla další hra. Cítila jeho lásku. Cítila ji a díky tomu se alespoň chvílemi mohla usmát. Zároveň ale cítila bolest, svou vnitřní bolest. Zkouška. Vypustil ji moc brzo a ona neměla možnost se vzpamatovat a stát na nohou. Přestávala vnímat okolní svět. Vydechnout. Z hluboka a z krvácejících plic se nadechla, ale výdech jí zardousil krví. Plula v rytmu té nadherně melodické hudby, která jí hrála pouze v její hlavě. Vlnila se celým svým tělem, hlavou, krkem, rukama, v bocích, nohy. Přivírala oči jako by čekala na své krásné finále. Podívala se nahoru. A zase dolů. Doleva. Doprava. Jakmile její píseň dohraje, zavře oči a pokojně zemře. Soustředila veškerou svou energii na lásku, kterou cítila a snažila se mu ji poslat do jeho těla. Chtěla, aby cítil to samé, chtěla mu dát to jediné, co mohla. Veškerou sílu z jejího pomalu prchajícího života. Veškerou lásku. Vše to posbírala do svého srdce. Postavila se na špičky a několikrát se otočila, ruce zdvižené vzhůru. Hlava dívající se k nebi. Zavřela oči. Přikrčila se. Vstala. A znovu! Sklouzávala dolů po krásné melodii. Je načase se rozloučit. Je načase odejít. Slyšela varhany. "Mi-lu-ji.....," dlouhá odmlka zahalila její tvář černými havraními vlasy, "Tě."

Říkejte mi klidně barbar...

12. prosince 2012 v 19:44 Každodenní povídání
...ale nejlepší věc na bráchově novém tabletu je ta taška zdarma :D Je mi jasné, že nikdo z Vás teď netuší o čem mluvím. Brácha dneska dostal předčasně k narozeninám a Vánocům zároveň Samsung tablet. Moji drazí rodičové se mi ho snažili také vnutit, ale já se tomu bráním zuby nehty. Od čeho by mi pak byl mobil a notebook? Ne, pro mě je to prostě zbytečné. Když se mě mamka zeptala, co bych si přála k Vánocům, odpověděla jsem nic. Začala mě měřit pohledem a přemýšlet nad mým rozumem. Je opravdu mmožné, že bych letošní Vánoce nechtěla nic? Ne. Chtěla bych tolik věcí. Stačí je jen k sobě přitáhnout. Strašně moc jsem si přála tu tašku. Vyměnit prostě starý školní batoh. Tak strašně moc jsem si přála tu tašku...takovou... obyčejnou... přes rameno. Určitě víte, o čem mluvím. Má to teď každý druhý :) A vidíte. Přitáhla jsem si ji k sobě. Moc bych chtěla jeho. A přitáhnu si ho k sobě. Moc bych chtěla cítit o Vánocích lásku a pocit štěstí. Jsou to možná moje poslední Vánoce doma. Kdo ví, co bude za rok. Kdo ví, co bude pak. Letos je to možná můj poslední Štědrý den strávený tady. Chtěla bych...Chci, aby tyto Vánoce byly vidět úsměvy na všech tvářích. Nejenom můj a lidí kolem mě. Ale i lidí na celém světě. Možná sjem trochu sentimentální ale.. Přeji Vám všem krásné Vánoce a splněné sny :)


Nesmysl... nesmyslné téma jako obvykle..

5. prosince 2012 v 20:25 Každodenní povídání
Já...já prostě nevím jak se k tomu vyjádřit...dusím to v sobě...téměř nedýchám...mé srdce se zhrošilo... mé myšlení se zhrošilo...žaludku se opět objevily vředy...já vůebc nevím kde to jsem a co mám dělat...proč... proč prostě musím ztrácet ty, ktepré miluji? Já jsem věřila...chtěla...snila... a ty?? Ty?? Ani neumíš říct ty pitomé důvody. Jsi obyčejný srab. Hraješ si n něco. Poučuješ. Kritizuješ. Bojíš se milovat. Bojíš se připustit, že miluješ. Zašukal sis pěkně viď? Jen si mě využil. Co kdyby sis nejdřív zametl před vlastním prahem, než začnem lidem kafrat do života? Než začneš ničit cizí vztahy? Vím, co se řiká. Vím, co mi řikali. Jen jsem prostě možná věřila? Tak naivní. Tak hloupá. Tak bezradná. Taková kráva. Tak co se mnou?

Kdo je Pražák - Kdo je Brňák? :)

5. prosince 2012 v 17:20 Zaujalo mě
Pro pobavení :D :))) Já snad brzy budu "Brňák" :) Teď momentálně naštěstí (bohužel?) nejsem ani jedno :D



Pro tebe

1. prosince 2012 v 18:04 Zaujalo mě
Tento song je k uctění jednoho skvělého člověka, kterého jsem bohužel nestačila poznat... Zemřel před rokem a půl nenadálou smrtí...to je pro tebe... Poslední písnička, která tě "zaujala"...