Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Duben 2013


Proč já?

28. dubna 2013 v 18:20 Každodenní povídání
Svět se změnil. Já taky. Ne zrovna tak, jak bych si přála, nebo jak jsem si vysnila. Proč se vracím ve snech po vlastních stopách života? Proč se mi postupně zobrazují důležité momenty, které navždy změnily mou osobnost? Proč jdou po zpátku? Je to jen "náhoda"? Co mám udělat, abych se mohla odprostit od všeho, co mě drží v minulosti?

Leon

13. dubna 2013 v 15:34 Každodenní povídání
Pamatuju si, jako by to bylo včera. Dveře chatky se rozlítly a dovnitř vstoupil on. Byl vysoký, tmavší prošedivělé vlasy, široký úsměv a z každé ruky dalších několik slečen. Pozdravil se se mnou a dal mi přátelskou pusu, jehož gesto následovaly i jeho obdivovatelky. "Leon".. bylo jediné, co jsem zaslechla. Byla jsem téměř nová, zakřiknutá, odkázaná na gauč té chatky. To ON mě tam tenkrát nechal. Byla jsem vděčná za ten den. Milý slovák, vazač. Netušila jsem, že to, jak se ke mně zachová a to, že bude první, koho uvidím vázat, mi tolik změní život. Po roce a půl jsme se opět setkali. Poprvé jsem s ním vázala. Poprvé si někdo dovolil jít až na mé domnělé hranice mých možností. Netušila jsem, co ve mně je, dokud to on neobjevil. Ta prázdnota a ta myšlenka, že už nikdy nedokončím to o čem jsem snila, pominula. Znovu jsem se upnula na myšlenku, že to dokážu. Nesešlo na to s kým. Sešlo na to jak. Toužila jsem po tom potlesku a po přívětivém publiku. Rozhodla jsem se dokázat to, co chci. Chci...

Charakteristika - Ano, tohle je ten správný člověk!

7. dubna 2013 v 12:31 Vlastní tvorba
Před necelým půl rokem, na mé oslavě narozenin, jsem se seznámila s osobou pro mě zprvu docela zvláštní a trochu šílenou. Jmenuje se Eliška a je na vozíčku. Nejdřív jsem nechápala, proč se kolem ní lidé tolik motají, čím by pro mě mohla být zajímavá, ale poté na jedné společně strávené akci jsme se spřátelily.
Eliška je přesně ten člověk vůdčího typu, za kterým lidé jdou, protože za ním skutečně chtějí jít a protože mají několik dobrých důvodů proč za ním jít. Když jí vidíte poprvé, napadne vás, že ze sebe dělá chudinku, ale pod slupkou se skrývá skutečný člověk s city a bolestí, kterou má nejenom kvůli vozíčku, ale také proto, že nikdy nebude moc mít děti. Je skromná, obětavá, hodná a milá. Životem se protlouká jako kdyby na žádném vozíčku nebyla a snaží se o to, aby ji to neomezovalo a nezvýhodňovalo oproti ostatním. Je férová. Před lidmi si na nic nehraje a ke každému se chová natolik upřímně, aby ji potom nemuselo tížit svědomí. Není domýšlivá ani ješitná, nejdříve se stará o ostatní než sama o sebe. Dokáže se vcítit do člověka, vyslechnout, věřit ale i svěřit. Je to hodně psychicky silná žena, která žije s tím co má a užívá si života naplno.
Má ráda přírodu tak jako nikdo. Ráda jezdí stanovat nebo jenom tak posedět venku v trávě. Má cit ke všemu co je živé a proto chová poměrně dost zvířat. Je zodpovědná, učenlivá a ikdyž nemá tu nejlepší práci na světě, užívá si ji a doufá, že se jednou dostane dál.
Je velice sečtělá, miluje knihy, ráda se zúčastňuje různých soutěží, jak psychických tak i fyzických, stačí-li jí na to její síly. Ráda vyšívá, štrikuje, háčkuje a luští křížovky, tudíž se mohu domnívat, že je i velice chytrá.
Je to velký bojovník, ikdyž má takový osud a proto je pro mě vzorem nejen vůdčím, ale i svou schopností nevzdávat se a jít dál a užívat si života, protože nikdo nevíme, co bude zítra.

Vzpomínky, které bolí....

3. dubna 2013 v 14:01 Každodenní povídání
Výňatky ze dvou emailů...Dvě slova jsou vyjmuta kvůli anonymitě...

"Kvůli Tobě nespim, ale jsem rád že nespim, dopo Ti pošlu nějaké fotky, myslím že budeš překvapená :-) jen zatim nevim jak moc."

"Zas v práci nespim :-) a zas kvůli Tobě. Tak jako včera i dnes si pročítám Tvůj blog. Vím že v nic nevěříš (náboženství), ale nikde jsem nenarazil na to, jakej máš názor na osud? Ty fotky, co jsem Ti poslal jsou z Japonska, ze země jejíž vlajku máš na svém blogu. Na blogu který se nesmírně podobá blogu mé bývalé přítelkyně, kterou jsem poznal v jejích 21 letech. Ona má ale jiný styl psaní, myšlení, styl kterému jsem neporozumněl, Tvé psaní ale čtu jedním dechem, nemusim nad nim přemýšlet. Letos však poznala člověka s kterym si plně a ve všem rozumí. Když jsem se z toho dostal a postavil se zas na nohy, tak jsem poznal Tebe, člověka kterého ikdyž neznám, tak k Tobě cítim silný pouto (ale pozor, nemá to nic společnýho s bývalou přítelkyní!) tohle je něco nového, jiného, než jsem kdy cítil. Asi je to všechno divný, že jo :-) Nevym, chci se s Tebou sejí, poznat Tě a zjistit jestli by to bylo oboustraný. Těžko by tady asi šlo psát o tom, co bych Ti chtěl říct. Kor když já tak rád píšu a ještě radši mam češtinu, no on asi každej jazyk má u mě problém :-) Já se už půjdu natáhnout, než mi skončí šichta, ráno jedu k Tobě :-) budu tam potloukat tak do 14, pak *** a od 18 zase sem :-(
Tak a teď mi neodepíšeš už asi nikdy. Ani nevim, jestli je Ti už líp. Přes to ale ODEPIŠ!
PS: nedá mi to nenapsat :-) *tel*"








Ps. Byla jsem vyhozena. Budu se stěhovat. Kam? Copak já vím??

Tajemství

1. dubna 2013 v 21:34 Zaujalo mě
Dám Vám šanci pochopit....tajemství...