Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Prosinec 2013

Jak?

16. prosince 2013 v 14:04 Každodenní povídání
Jenže když se změním..tak jak oni chtějí..stejně nic nezískám.. a nebudu to pak ani já.. Otázkou je, jestli se chci změnit? Jestli chci být jako ty namyšlené nafintěné fifleny? Nebo radši zůstanu svá za každou cenu? Ale jak přežiju? Jak?


Kdo vlastně jsem..

11. prosince 2013 v 16:26
Ahoj, jmenuji se Sofie a jsem 21leté nikdo. Nejsem nic čím bych chtěla být a nejsem ani nic, čím bych být nechtěla. To co mě dovedlo sem mě už nikdy nevrátí zpátky a rozhodnutí, která jsem udělala už nikdy nevezmu zpět. Milovala jsem své dětství a milovala jsem svět, ve kterém jsem žila. Ten už je nadobro pryč. Veškeré mé štěstí se rozpadlo v prach. Blog se rozpadá, blogoví přátelé odchází do dáli. Kdo vlastně jsem? A kdo budu za týden? Hlavně kde budu za týden? Já nevím. Bojím se toho. Všechno se ztratilo..

Bohatství

4. prosince 2013 v 22:04 Vlastní tvorba
A jak jsem nad ním přemýšlela, pořád a pořád, čím dál víc, přišla jsem na to, že ho nenávidím. Nenávidím a toužím mu patřit. Nejdřív jsem úplně nechápala..z čeho má nenávist pochází... a pak mi to došlo. Byl to vztek. Vztek? Na něj jako na osobu? Ne. Na to co měl. Měl bohaství, jako kdyby kradl. Nemohlo to být vyděláno legálně a přesto bylo. Měla jsem vztek na to, co měl. Kdybych ho znala dřív. Kdyby můj otec měl jen zlomek toho, co má on, mohl tu teď sedět vedle mě. Mohl mít ty svoje hloupé vtipy. Mohl tu být. A on si tu sedí místo něho, žije si jako šejk. V paláci, ve svém harému a má všechno. Dala bych všechno, abych mohla vrátit čas, aby můj otec měl ten zlomek toho bohaství, a zachránila bych tak nejen jeho.. vykoupila bych i sebe z toho prokletí...