Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Hořící svíce

18. února 2014 v 15:04 |  Každodenní povídání
Zoufale jsem se dívala do světla svíčky a nevěděla jak dál. Nevěděla jsem co se svým životem teď, žila jsem od drobných ke drobným a přitom jsem se snažila dávat jak nejvíc by to bylo možné. Pod svíčkou je největší tma, říkala jsem si, když jsem se na ni tak dívala. Plápolající oheň mě uklidňoval, stejně tak jako roztékající vosk kapající podél hořící svíce. Se zrychleným dechem se zrychlil i plamen, se zpomaleným se zase zastavil. Dokázala bych tu svíčku pozorovat hodiny. Chtěla jsem toho tolik? Chtěla jsem snad něco, co nebylo nad moje síly? Za každou dušičku jednu plápolající svíčku. Nedávno hořela za Ghanu, tak proč by měla teď hořet za mého tátu? Nebylo už té bolesti dost? Rozeběhla jsem se a utíkala, jako by mě na nože brali. CHtěla jsem odpovědi. Proč? Proč? Utíkala jsem tam, kde skonal sou vlastní rukou, v domnění, že by tam mohla stále stát jeho duše. Tati, prosím, co mám teď dělat? Kam mám jít? Kým mám být? Teď, když mě máš vést, tak si mě tu nechal. Teď, když tě potřebuju, tak tu nejsi. Dej mi odpovědi. Žadonila jsem. A odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat. Ale ten první krok jsem musela udělat sama..
 


Komentáře

1 Torishia Torishia | Web | 22. února 2014 v 18:48 | Reagovat

Vždy keď čítam tvoje články, do očí sa mi tisnú slzy a ja náhle začínam plakať aj keď som predtým sa smiala, bola šťastná.
Nie, neobviňujem ťa, len konštatujem nahlas to, čo som nikdy nepovedala. Tvoje články, slová sa vo mne dostávajú na miesta, citlivé miesta, ktoré skrývam pred ostatnými, chránim, pretože nechcem ukazovať ostatným slabosť, slzy, nechcem aby videli.

Odpovede. Nebolo to tak dávno, keď som sa zastavovala a pýtala sa, kde je. Kde je teraz, keď som potrebovala jej radu, jej pohľad na vec, hoci by aj tak nebol pekný, nepáčil by sa mi pretože bola na jeho strane, len ja som to nechcela vidieť. Kde je to jej neustávajúce "Poď mi pomôcť s obedom! Si predsa dievča!" alebo "Musíš svojmu ocinovi pomáhať." vadilo mi to, nenávidela som to. Ale aj keď mi to vadilo, bola niekto, kto videl a nevidel zároveň. Videla to čosi skryté hlboko vnútri a nevidela to, ćo bolo skutočné. Ťažko povedať, či to bolo správne, ale vďaka nej som vždy videla aj svoje nové odtiene, videla to, o čom som si myslela, že je správne ako hlúposť a to, čo bola podľa mňa hlúposť ako správne. Vďaka nej som videla veci z dvoch strán. Niektoré.
Lenže je preč.
Nepálim sviečky, nechodím na hrob.
Som sebec, ktorý nechce hľadieť do ohňa, pretože má strach, že sa spáli. Sebec ktorý nechodí na hrob, pretože mu je zaťažko prejsť sa o niekoľko metrov viac a zmeškať autobus. Radšej si spomeniem pri maličkostiach.
Chceš radu. Pýtaš si ju, ale mŕtvi už nerozprávajú a neradia. Pomôž si sama, to je jediné čo ťa naučia, keď tu nie sú. Nepovedú ťa za ručičku. Už viac ich neuvidíš, nebudeš môcť objať, nebudeš počuť ich slová a myslím si, že o tom to je. Nepočuť ich ale snažiť sa na základe toho aký boli, odhadnúť cestu ktorú by ti navrhli, snažiť sa pochopiť ich, tých čo ti radili a potom ísť podľa toho, pretože nebudeš vidieť vec len z jednej strany ale z dvoch.
Možno hlúpa myšlienka, ale.. verím tomu.

2 Torishia Torishia | Web | 22. února 2014 v 18:50 | Reagovat

Oh, a mám sa dobre :) A ty? :)

3 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 27. února 2014 v 23:17 | Reagovat

Dívá se na tebe z nebe a opatruje tě - vím, že budu asi trošku morbidní, ale strašně se mi to obsahově líbilo ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama