Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Je teď ten čas?

4. března 2014 v 18:17 |  Každodenní povídání
Pocit prázdnoty. Pocit, že nikam nepatřím. Pocit, že o mě nikdo nestojí. K čemu je chtít, když člověk stejně ztratí. Bála jsem se. Možná jsem získala jakejsi blok, možná snad averzi. Možná po tom všem jsem prostě měla strach. Strach, který jsem si sama odmítala připustit. Strach, který mi nedával spát. Možná, nebýt mých přátel.. nechtěla jsem na to ani pomyslet a to se mi vybavila ta lepší možnost. Lepší pro mě. Lepší tehdy, ne teď. Třeba jsem se stala zrůdou. Třeba jsem se stala tím, čeho jsem se obávala. Třeba.. A třeba ne. Třeba mám ještě šanci. Bolest. Strach. Vztek. Zlost. Pomsta. Odpuštění. Lhostejnost. Lhostejná jsem byla vůči němu, to ano, ale né vůči jiným. Možná jsem získala vědomí, že všichni jsou takoví. Že nikdo nedodržuje to co má. Že tě všichni hodí přes palubu, když budou mít pocit, že jim patříš. Bála jsem se hození přes palubu, když bych se plně oddala? Možná jsem mrcha, která si sžila jakési feministické názory. Ale přitom jsem chtěla. V hloubi duše. Odkrýt někomu své pravé já. Odkrýt někomu, komu bych mohla věřit a kdo mě nezradí. Kdo mě nehodí přes palubu. Ale je teď ten čas? Něco mi našeptávalo, že ano, ale hlava zrazovala...
 


Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. března 2014 v 17:52 | Reagovat

Někdy ten život ale dokáže natropit, jen, co je pravda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama