Pokud máte alespoň kapku cti v těle a i pokud nemáte,
prosím a žádám Vás, abyste z mého blog nic nekopírovali,
především pak mou tvorbu a mé myšlenky.
Pokud chcete tak nutně použít některou z mých vět do svého článku,
prosím o uvedení mě jako autora. Děkuji Vám.



Nemám nic

13. dubna 2014 v 17:57 |  Každodenní povídání
Nedokázala jsem to. Nezvládla jsem boj sama se sebou. Nesnížím se k nějakým medikamentům. To co jsem kdysi řekla, to si pořád myslím. Každý člověk je dostatečně silný na to, aby se dokázal vyrovnat se vším bez léků. Změna prostředí. Změna povolání. Změna v životě. Těšila jsem se dne, kdy otevře oči a byla jsem s ní každou minutou. Bylo by-li to možné, dýchala bych za ni. Avšak svůj boj minulý týden nakonec nezvládla. Byl to pro mě takový strop, že po tom všem je to třešnička na dortu. Moje nejlepší kamarádka pro mě znamenala tolik, jako by byla součástí rodiny. Byla to jako moje sestra, jako můj deníček, jako já sama. Byla mou součástí. Věděly jsme všechny naše tajemství. Znaly jsme každý problém a každé zákoutí. Dělala mi pojistku, když jsem se vydávala na cesty za svým bláznivým dobrodružstvím. Ale ona nakonec prohrála. A s ní i moje já. Myslela jem si, že jsem silná. Ale asi ne. Asi se nedokážu po tom všem vyrovnat ještě s tímhle. Asi jsem prostě dcera svého otce. Uteču. Před vším. Nevím co by mi teď řekla. Netuším to. Ale vážně ji tu potřebuju. Protože ztrátou jí už vážně nemám nic...
 


Komentáře

1 Milan Milan | 13. dubna 2014 v 21:26 | Reagovat

Neutíkej! To by bylo to poslední, co by chtěla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama